„Ačkoli se z ohlasů nyní často zdá, že to vlastně všichni věděli předem a že nebylo vyhnutí, fakt je ten, že jakkoli výsledek druhého kola voleb byl předvídatelný, celkově se Miloš Zeman stal prezidentem spíše souhru nešťastných okolností,“ píše Jakub Patočka.

Miloš Zeman i Karel Schwarzenberg totiž podle jeho slov vyvolávali velmi silné záporné emoce. „Schwarzenberg je ministrem vlády, která má osm procent podpory, a z velmi dobrých důvodů vyvolává odpor a pohrdání velké části českého obyvatelstva. A Zeman mnoha lidem nevadí ani tak svými názory jako svou nadutostí, sklonem urážet všechny kolem sebe, buranstvím a lidmi, jimiž se obklopuje,“ vysvětluje šéfredaktor Deníku Referendum.

Pokud by tedy proti Zemanovi stál Jiří Dienstbier, nově zvolený prezident by prý neměl šanci. Jako menší zlo by kandidáta ČSSD zvolila kompletní voličská základna Schwarzenberga. „A navíc by byl býval rozdělil levici,“ upozorňuje.

„Celé to je velmi smutná a velmi draze zaplacená lekce z politické zaslepenosti české liberální pravice. Stačilo namísto frenetické podpory pro Schwarzenberga projevit střízlivou podporu Dienstbierovi a prezidentem by dnes byl on,“ vyvozuje Patočka.

„Máme tu ovšem ještě třetího „spoluviníka“ Zemanovy cesty na Hrad: a tím je vedení ČSSD. Je třeba říci, že je neslýchané, jak vrcholní představitelé ČSSD dovolili, aby členové vlastní strany torpédovali svého kandidáta,“ upozorňuje.

Zeman prý totiž od svého odchodu z ČSSD tuto stranu systematicky poškozoval. „Mnozí sociální demokraté zde před volbami psali spoustu přesvědčivých slov o tom, proč Miloš Zeman není sociálním demokratem. A jeho výroky o ‚zelených‘, o muslimech, o preventivním úderu na Írán či o Romech jej profilují jako nebezpečného národně-socialistického populistu,“ uzavírá.