Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, ve svém kázání po předání hodnosti kardinála jsem jako prioritu svých snah zmínil rodinu. Je to pochopitelné. Vždyť dobrá rodina, správně žité manželství, vychované děti – to vše zakládá harmonii nejen v onom malém společenství, ale v celé společnosti.

Před časem jsem četl článek o tom, že Češi si nedokáží udržet manželství. U nás se rozvádí již každé druhé manželství, patříme ke státům s nejvyšší rozvodovostí v Evropě. A to ani nezmiňuji skutečnost, že uzavíraných manželství ubývá a lidé žijí jen partnersky, snad aby se mohli snadněji rozejít. Sociologové říkají, že k hlavním důvodům rozvodů patří rozdílnost povah a zájmů, nevěra a alkoholismus. Především však to, že spolu manželé neumí komunikovat, nemají ani čas na to, aby spolu hovořili.

Občas se naší církvi vyčítá, že dělá drahoty s uzavíráním sňatků, které považuje za nerozlučitelné. Snoubenci musí chodit několik týdnů na přípravu, kde se probírá, jak církev manželství chápe, jakou důvěru v ně vkládá, jak si jej váží. Je tu i příležitost promluvit nejen o věcech náboženských, ale i o společném hospodaření, vztazích s rodiči a podobně.

Myslím, že církev je o krok napřed. Vždyť za normálních okolností nikdo nevsedne do auta, aby s ním hned jezdil po silnici, ale absolvuje kurz autoškoly. Ano, úroveň může být rozdílná, podobně jako u předmanželské přípravy. V každém případě však jde o snahu minimalizovat nebezpečí havárie.

Sobectví a malá schopnost či spíše ochota se domluvit s partnerem je základem manželských nehod. Navíc je často přistupováno k manželovi či manželce jako ke zboží – když zastará, je třeba si pořídit novější typ. Přebírá se dokonce terminologie inovace počítačů, když vám kamarád představuje novou ženu, řekne, že „upgradoval manželku“. Překvapivý je i fenomén „zelených vdov“, tedy velmi dobře situovaných manželek, které žijí v satelitních městečkách v luxusu a přece nakonec odcházejících od svých vysoce zaměstnaných manželů.

Myslím, že to ukazuje, jak se společnost příliš zaměřila na výkon a méně na ideály. Nedostatek lidského přístupu, partnerského sdílení obyčejných starostí a radostí, tedy nedostatek žitého ideálu věrného manželství, nakonec dohoní i ty, kdo si to nechtějí příliš připustit.

Stále proto věřím, že se lidé budou vracet ke skutečnému manželství, k rodinnému životu, který je naplní. Budou možná klopotně hledat návody prostřednictvím psychologů, poraden, sociologů. Církev v této chvíli nabízí jak své poradny pro rodinu, tak další pomoc. Není třeba prokazovat se křestním listem. Je třeba jen být ochotný nechat si poradit, hledat něco smysluplnějšího, než je vlastní pohodlí a prospěch. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.