Senátor Ivo Valenta už před časem „osvobodil“ folklórní soubory od povinnosti platit autorské poplatky. Teď si hodlá vzít pod drobnohled samotný Ochranný svaz autorský, známý spíše pod zkratkou OSA. Podle mnohých jde o obávanou organizaci, zvláště mezi restauratéry a provozovateli podobných podniků.

OSA totiž vybírá autorské poplatky za produkci hudby od interpretů, s nimiž má smlouvu. V médiích se nicméně opakovaně objevovaly zprávy o tom, že inspektoři OSA vymáhali tisícové částky i v podnicích, kde prokazatelně pouštěli pouze hudební produkci, jíž se to netýká.

Jak už senátor Valenta upozornil, OSA výběrem autorských poplatků ročně shromažďuje částku ve výši téměř jedné miliardy korun, kterou následně rozděluje. Nikdo už ale příliš nekontroluje samotné rozdělování. Přitom jde o obrovskou sumu. Tomu chce Valenta zamezit. Vláda totiž předkládá novelu autorského zákona, který danou problematiku řeší a slovácký senátor k tomu zpracoval pozměňovací návrh. Ten by prý měl zavést hlavně kontrolní mechanismy.

„Hlavní změnou, kterou pozměňovací návrh přináší, je zřízení nového kontrolního orgánu, komise pro kontrolu kolektivní správy. Ten bude mít dostatečně silné kompetence a vysokou míru nezávislosti k tomu, aby na fungování kolektivních správců, nakládání s prostředky, které spravují, a systém jejich výběru a přerozdělování mohl dohlédnout,“ sděluje ParlamentnímListům.cz senátor.

Osobně podle svých slov považuje za neuspokojivý stav, kdy OSA disponuje každoročně takto velkými penězi, které jí sice nepatří, ale fakticky bez nějakého zásadnějšího státního dozoru s nimi disponuje dle vlastních pravidel.

„Netvrdím, že jde o veřejné prostředky, ale zcela jistě nejde ani o prostředky, které jsou vybírány zcela dobrovolně. Na místě je podle mne určité srovnání třeba s bankami, ty spravují cizí peníze a musí také fungovat na základě jasně daných a přísných zákonných pravidel. Proto si myslím, že vznik takového orgánu je na místě. Miliarda korun je dost peněz a nelze tolerovat stav, kdy s nimi není nakládáno zcela transparentně. Jsou to peníze z kapes nás všech,“ připomíná Ivo Valenta.

K problematice si prý nechal zpracovat analýzu, která mnoho nedostatků a problémů odhalila. „Ta analýza byla vytvářena zejména na základě poznatků lidí z praxe, uživatelů, plátců autorských poplatků i autorů. Všechny tyto zkušenosti mne a mé kolegy utvrdily v přesvědčení, že současný systém je velmi neprůhledný,“ popisuje.

„Setkali jsme se s rozdílným nastavením podmínek v licenčních smlouvách, výběrem poplatků v rozporu s danými pravidly, stížnostmi na vysoké provozní náklady OSA i na to, že o nakládání s těmito penězi de facto rozhoduje jen poměrně úzká skupina tzv. členů OSA, kterých je jen několik set (v porovnání s mnohatisícovým počtem autorů, které tato organizace zastupuje). Co mne překvapilo, je i to, že ti lidé se většinou bojí mluvit nahlas, protože se obávají, že by pak čelili třeba ještě tvrdším podmínkám nebo platebním povinnostem. I proto si myslím, že je dobré, aby zde existoval orgán, v kterém naleznou oporu. Zvažovali jsme zároveň i přísnější nastavení pravidel přímo v zákoně, ale nakonec jsme se rozhodli jít raději cestou, kdy zde bude instituce, která se bude zaměřovat především na praktickou aplikaci zákona a bude se jí soustavně věnovat,“ plánuje senátor.

„Podle zkušeností, které jsem během procesu přípravy pozměňovacího návrhu nabyl, to není nic neobvyklého,“ reagoval senátor Valenta na dotaz, zda lze v případě OSA najít mezery v průhlednosti přerozdělování stomilionových částek. „Mám z toho tak trochu pocit, že i v rámci těch, jejichž práva OSA zastupuje, jsou rovní a potom ještě rovnější,“ říká.

Valenta ovšem nechce předjímat, nakolik může OSA čelit i závažnějším podezřením, než jen pouze neprůhlednému nakládání s penězi. „Ale aby takové podezření bylo vyloučeno zcela, tak právě proto je třeba ten systém učinit transparentnějším. A myslím si, že je to i v zájmu samotného Ochranného svazu autorského, aby se proměnil v organizaci s vlídnější a průhlednější tváří. Není přeci jednodušší cesta, jak vyvrátit podezření a různá obvinění, než odkrýt karty a nechat dovnitř nahlédnout nezávislou instituci. Nechci tvrdit, že řešení, které navrhuji, je všespásné, ale zcela jistě je to nějaká cesta k tomuto cíli, která navíc je i v mantinelech příslušné evropské legislativy,“ podotýká senátor v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Stranou jeho zájmu by neměla zůstat ani podezření, která se čas od času objevují v médiích. Konkrétně jde o případy, kdy prý inspektoři OSA požadují autorské poplatky řádu tisíců korun i od podniků, kde prokazatelně hraje hudba, která pod ochranný svaz nespadá.

„V této souvislosti bych chtěl podotknout, že i této problematice se v jedné z částí pozměňovacího návrhu věnuji. Dle judikatury Ústavního soudu i Soudního dvora Evropské unie je pro platbu autorských poplatků v důsledku rozhodující, zda hudební nebo jiná produkce má nějaký rozhodující vliv na to, aby zákazník využil služeb daného provozovatele opakovaně. Tedy zda puštěné rádio nebo televize plní nějakou komerční funkci. To lze asi třeba u zubařů nebo kadeřníků vyloučit, neboť ty si volíme především kvůli jejich schopnostem stejně jako restaurace kvůli jejich kuchyni. A nikoliv kvůli tomu, že u nich lze poslechnout příjemnou hudbu. Proto bych chtěl pozměňovacím návrhem tyto provozovny od placení poplatků definitivně osvobodit,“ uvádí.

A z jakého důvodu byla tato oblast do dneška neřešena a nikoho to nezajímalo? „Na to je těžké odpovědět jednoduše. OSA je poměrně vlivná instituce. Jak jsem uvedl výše, jsou zde obavy mluvit o zkušenostech s ní otevřeně. Možná právě to je ten důvod,“ dodává pro ParlamentníListy.cz senátor Ivo Valenta.