Jakou podle vás byla ministryní obrany Vlasta Parkanová a co si myslíte o možném obsazení této funkce Karolínou Peake?

Jsem přesvědčen, že paní Parkanová měla jen základní představy o tom, co funkce ministra obrany představuje. Po vstupu do funkce byla realitou zaskočena a nedokázala se s ní vyrovnat. Otevřela tak prostor pro různé vlivové skupiny, které prosazovaly své zájmy. To následně vytvářelo zbytečné napětí mezi jednotlivými složkami civilně správní části ministerstva a generálním štábem, ale i armádními složkami. Snížila se vzájemná důvěra, což nepřispívá ke konstruktivní práci. Co se týká Karolíny Peake, věřím, že se podrobně seznámí s rozsahem funkce a vybere si odborníky jako poradce, kteří budou říkat i nepříjemné věci a ona je bude respektovat. To často není samozřejmé. Někteří vysocí funkcionáři velmi neradi slyší jiné názory, než ty, které sami prezentují. Měla by také zajistit kontinuitu zahájených restrukturalizačních procesů.

Nicméně od složení funkce Alexandrem Vondrou padala, co se týče jeho nástupce, i jména Vlastimil Picek, Jan Vidím, Viktor Paggio. Jak se stavíte k takovým úvahám?

Dnes je to zbytečná úvaha. Předpokládám, že je již rozhodnuto. Ale rozumné názory by se měly vždy řádně prodiskutovat a vzít v úvahu všechna pro a proti. Je také bohužel pravda, že ministerstvo obrany je považováno za „trafiku“ a v řadě případů se výběru ministra nevěnovala pozornost. Výsledky v důsledku znamenaly obrovské ztráty jak v oblasti personálu, tak i finanční.

Jak byste zhodnotil působení odcházejícího ministra obrany Alexandra Vondry?

Podle mého názoru mělo největší význam jeho pojetí řízení resortu. Tedy uklidnění a stabilizace jak civilní, tak vojenské části rezortu. Již rozhodnutím o přípravě „Bílé knihy o obraně“ ukázal, že je mu blízké koncepční myšlení a systematický přístup k řešení celého spektra problematiky ministerstva obrany. Mimo to omezil působení vlivových skupin v obraně na únosnou míru, i když se nedají úplně eliminovat. Významnou roli hrál v obraně rozpočtu a zastavil jeho snižování, což je podmínkou pro stabilní rozvoj každé organizace.