Ukázalo se, že z pohledu četnosti úkonů odposlechu za rok 2012 bylo nejvíce odposlechů provedeno v kategorii příslušník nebo zaměstnanec policie. Nejvíce nařízených sledování bylo vyžadováno inspekcí na základě povolení státního zástupce, naopak nejméně úkonů sledování bylo požadováno na základě souhlasu dotčené osoby.

Na každý pád lze ze zprávy, kterou mají ParlamentníListy.cz k dispozici, vyčíst, že od počátku období, kdy se vyhodnocují počty sledování a odposlechů, šlo o prudký nárůst právě sledování. Nejprudší vzestup (o více jak 40 procent) Inspekce ministra vnitra zaznamenala v roce 2008. Počty sledování rostly však i v letech následujících – jak v roce 2010, tak i v roce 2011. „V roce 2012 ovšem došlo k poklesu těchto úkonů. Vzhledem ke změně rozsahu kompetencí původní Inspekce ministerstva vnitra, s účinností zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů došlo totiž k rozšíření působnosti inspekce i na další bezpečnostní sbory,“ uvádí se ve zprávě, která byla předložena vládě v demisi.

Zneužití pravomoci úřední osoby

A co bylo nejčastějším důvodem k tomu, aby bylo rozhodnuto o sledování či odposlechu? „Nejfrekventovanější skutkovou podstatou bylo zneužití pravomoci úřední osoby (více jak 27 procent). Následuje trestný čin přijetí úplatku s podílem 10,8 procent, po níž přichází trestný čin vydírání (8 procent) a krádeže (7 procent).

Pokud nahlédneme do uváděných počtů sledování GIBS, najdeme v analýze to, že celkem v loňském roce sledovala 216 osob, z nich bylo 75 civilistů. Největší skupinu – 87 – pak tvořili příslušníci či zaměstnanci policie, následováni lidmi z Vězeňské služby a Celní správy ČR (10). Objektem sledování se stal v loňském roce ale i jeden člověk přímo z inspekce.