Ostatně, tak jako jejich předchozí tvorba, kterou si vzali za své např. nejen veteráni z druhé světové války. Naše redakce k nadcházejícímu křtu desky udělala rozhovor s dvěma frontmany skupiny, Vráťou Vyskočilem a Jaroslavem Čvančarou.

Dá se říci, že jste tímto počinem zůstali u kořenů country hudby?

JČ: Samozřejmě. Vždy jsme byli, a jsme především country kapela. To není o tom, že Taxmeni najednou udělali nějaké salto mortale, a skončili s naším stylem military country. Vůbec ne. Náš styl má spoustu příznivců. A některé naše písničky, např. Valčík na rozloučenou, se občas hrají už i na pohřbech válečných veteránů… Co se týče textů a vůbec hudební vize, my jedeme pořád v jedné linii. Hrajeme country, ale sami sebe považujeme za české patrioty. V případě tohoto, dá se s nadsázkou říci, trampského alba, nám nešlo o to, jen tak zase něco natočit. Je přece skoro jedno, zda budeme mít na svém kontě jedenáct nebo dvanáct nosičů. Důležité je, aby písničky k táborovým ohňům byly udělané moderně, až country-rockově, přitom ale s pokorou.

VV: Je pravda, že na koncertech někteří posluchači stojí s rukou na srdci, třeba při písni Sto zelených baretů nebo hlavně při gospelu Neberte nám naší víru od textaře George Fallady. Ten text má opravdu velkou sílu. Je zajímavé, že byl napsán v šedesátých letech minulého století, jako protest proti tehdejšímu režimu. Je však pozoruhodné, jak je ten text aktuální i dnes. Takže ve svém repertoáru máme už i protestsongy … (smích).

JČ: Nečekaný úspěch edice Calamity Jane nás přinutil rychle hledat nový autorský tým. Díky tomu se z Calamity Jane stala tetralogie. Do textů jsme pak promítli mnohé osudy hrdinů – Čechů, Čechoslováků. Jak známo, Češi bojovali už v občanské válce Severu proti Jihu. Proto jsme s chutí znovu zaranžovali legendární Falladův hit Buráky. Stejně tak jako písničky Sestřelen o Františku Fajtlovi, Kavalír nebe o Františku Peřinovi, atd. S patriotismem jsme přistupovali i k tvorbě písně Most u Remagenu. Málokdo totiž ví, že v úderném komandu vojáků US Army, kteří se na tento strategicky důležitý bod německé obrany probojovali, byli tři Čechoameričané. Češi byli v historii prostě u všeho.

Zpět k novému albu. Komu jste vaše nová aranžmá pouštěli?

JČ: Já osobně jsem k sobě domů pozval nejen několik kamarádů trampů a skautů mé generace, ale také mé děti, které vyznávají jiný druh hudby. Písničky slyšeli i někteří bývalí žáci, co znám, když jsem ještě působil na Střední škole technické na Zeleném pruhu. Čekal jsem, že projeví jistou alergii na životní styl trampingu. A ono ne. K mému překvapení se jim ty písničky líbily. Musím ale přiznat, že rockové aranže některých písní, jako například Na Okoř je cesta, starým trampům poněkud rolovaly ponožky (smích). Jsme zvyklí, že vše chce svůj čas a staromilci si zvyknou.

Podle jakého klíče jste vybírali těchto šestnáct písní?

VV: Pozor, my je nevybírali. To byla akce Country rádia, kdy rádio udělalo anketu mezi svými posluchači. Podobný způsob už použilo u projektu Druhé trávy a u Wabiho Daňka. My jsme tímto svým novým projektem, novým aranžmá tradičních písní, chtěli oslovit hlavně mladé lidi, pro které jsou třeba Settleři, Červánci už hudbou minulého století. Pochopitelně, ani my jsme si zprvu nebyli tímto projektem tak docela jistí. Snažili jsme se ale, aby album dopadlo co nejlépe. Aby i přes některé až odvážné aranže a snahu o nadhled, zůstala patrná naše úcta k výše zmíněným skupinám a jejich klasickým písním. Zprvu se kolem toho všeho strhla v kapele velká diskuse. Pokaždé jsme o tom mluvili třeba během cest na koncerty, protože o čem jiném se máš v autě bavit, když ne o muzice, o ženských či teď už spíše o zdravotních potížích a lécích, že? Nakonec jsme si ale řekli, že tu hozenou rukavici zvedneme. Sami pro sebe. Jen tak, pro radost! Když to uděláme od srdce a dobře, pak je šance, že se to bude líbit i dalším lidem. Hlavními tahouny, koordinátory aranží byli hlavně Jindra Vrbenský a Milan Kryštof.

Kde deska vznikala a co plánujete dál?

VV: Logické by bylo, aby deska vznikla v Praze, aby se nemuselo nikam jezdit a tak. Nakonec jsme ji nahráli až u Českých Budějovic, kde mají perfektně vybavené studio. Oficiální křest alba bude na Country fontáně 13. června.

JČ: Pokud seženeme v budoucnu dobré textaře, dáme dohromady novou kolekci písniček. Dáme šanci každému, kdo píše texty, básně. Ať přijde a nabídne. Je jedno, zda to bude text o lásce, o přírodě, o kamarádství, musí to mít úroveň, šťávu a hlavně nápad. Dobrých textů je totiž jako šafránu. Když to bude dobré, natočíme to.

Takže tímto vlastně dáváte šanci všem začínajícím básníkům, textařům?

JČ, VV: Ano!

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.