Borovka je nepříjemně překvapen i definitivní podobou „ministerské“ komise, která by problémy kolem dálnice měla řešit. „Komise, jež měla být podle původní dohody tvořena uznávanými experty na jednotlivé posuzované otázky, je v praxi nejméně z poloviny tvořena odborníky na právní či komunikační disciplíny,“ uvádí se v prohlášení společnosti Eurovia CS zveřejněném dnes.
Odborník: Strojní inženýr z reklamky
„V komisi chybějí specialisté na výstavbu silničních staveb, na mostní konstrukce či na problematiku stavebních materiálů,“ uvádí se zde dále. V praxi tak podle Eurovie CS v komisi pracují odborníci na majetkové spory, na správu bytů či na řízení reklamních a politických kampaní.
„Odborná kvalifikace členů komise je v oficiálních dokumentech Ministerstva dopravy prezentována ryze účelově: například státní tajemník stojící v čele komise je označen jako "strojní inženýr s 20 lety praxe v řízení projektů a výroby", tvrdí se v prohlášení.
Co už je ale zamlčeno, že tuto praxi po celá dvě desetiletí po ukončení studií vykonával v největších českých reklamních agenturách. Obdobně jsou zkreslovány i další informace o komisi.
Reklamace podávané přes média
Připomeňme, že spor o dálnici se vyostřil poté, co deník Blesk přinesl informaci, že Ředitelství silnic a dálnic podalo trestní oznámení kvůli zvlněné dálnici. Ředitelství je prý přesvědčeno, že se stát stal obětí podvodu, mohl přijít až o 262 milionů korun.
Na stavbu dálnice byla prý podle ŘSD použita méně kvalitní struska, ačkoliv objednána byla kvalitní. Po trestním oznámení pak ředitel silničářů René Poruba oznámil, že zvlněnou dálnici vrací společnosti Eurovia CS.
„Na způsobu reklamací a komunikaci s ŘSD nás především šokuje, že většinu dopisů a reklamací dostávají nejdříve média a pak teprve se zpožděním v řádu hodin či dne naše společnost,“ reagoval pro ParlamentníListy.cz generální ředitel společnosti Eurovia CS Martin Borovka.
Jak to začalo
Ten rozhodně odmítl, že by se na stavbě kdokoliv nezákonně obohacoval. „V roce 2002 stát vypsal veřejnou obchodní soutěž na dálnici D47 v úseku Rudná - Hrušov, kde v zadávacích podmínkách uvedl a definoval některé druhy materiálů, které se musí použít do násypů, které byly součástí i územního rozhodnutí,“ popsal začátek výstavby zmíněného úseku Borovka.
„Tyto materiály byly do stavby použity. A na úseku asi 1,9 kilometru, kde byl materiál, který se jmenuje studený odval, došlo k jeho zvlnění asi rok a půl po zprovoznění toho úseku v roce 2007,“ doplnil Borovka začátek peripetií s tím, že do přelomu 2011 se všechny reklamace řešily standardně.
Byla tu gentlemanská dohoda a najednou TV Nova
„Byl pozván tým expertů, aby zjistil příčiny toho zvlnění. Následoval návrh řešení. Ředitelství silnic a dálnic pak schválilo způsob opravy zmíněné komunikace,“ popsal následné kroky Borovka a dodal: „První polovina opravy se provedla, je hotová, a byla taková gentlemanská dohoda, že se počká jednu zimu, která je pro stavařinu nejdůležitější, co to udělá, zda se ten násyp už stabilizoval a bude se v druhé půlce opravy pokračovat na jaře 2012.“
Pak ale věci nabraly rychlý spád. „Někdy kolem desátého listopadu jede televize Nova náhodou a patrně i omylem okolo D47 a tam zrovna někdo vrtá a shledá v násypu komunální odpad. Když se zjistí, že to není komunální odpad, že je to standardní stavební certifikovaný materiál, požadovaný Ředitelstvím silnic a dálnic, tak se začnou zkoumat mosty,“ popisuje stavař lakonicky.
Když se to vysvětlí, nahodí se další problém
„Když se vyvrátí, že mosty nespadnou a naopak jsou naprosto v pořádku a podepíšou se pod to významné světové kapacity na mostní konstrukce, tak se začne hledat problém mezi vysokopecní a ocelářskou struskou, která je na tomto úseku použita pouze v jedné z konstrukčních vrstev a představuje asi osm procent násypů a Ředitelství silnic a dálnic za ní zaplatilo jen patnáct milionů korun?“ dodává Borovka.
A pokračuje: „Když prokážeme, že o všem ŘSD vědělo včetně technologických postupů, kontrolního zkušebního plánu, dálnice byla takto zkolaudována a ty materiály byly takto uvedeny v dokladech pro kolaudační rozhodnutí, tak se vymyslí to, že se někdo rozhodne po čtyřech letech používání dálnici vrátit.“
S dálnicí jako s auťákem? No to snad ne
To přijde Borovkovi naprosto absurdní. „Představte si, že jste prodejce automobilů, někdo koupí nové auto, čtyři roky na něm jezdí, vůbec ho servisně ani podle pravidel ministerstva dopravy neudržuje, občas ho někdo nabourá a pak má na konci kvůli zanedbané údržbě problém s karburátorem. A ten někdo vám to auto vrátí a ještě navíc ho chce dál používat?“ přibližuje právní absurditu požadovanou Ředitelstvím silnic a dálnic šéf Eurovie.
Ten vysvětluje i to, jak patrně a podle něj nesmyslně přišlo Ředitelství silnic a dálnic na částku několik stovek milionů, o kterou se měl kdosi obohatit údajnou záměnou strusek užitých v dálnici. „Je pravda, že vysokopecní struska stojí 42 korun na tunu a ocelářská pak 35 korun za tunu, což je rozdíl někde mezi pětadvaceti až třiceti procenty za tunu. Jenomže stavbu prodáváte v ceně za metr kubický, ne za tunu. Čili už neprodáváte v tunách, ale v kubických metrech,“ zdůraznil Borovka.
Už na základce se ví, že…
„A pak existuje základní fyzikální veličina, která se učí, dovolím si říci, na základní škole a ta se jmenuje objemová hmotnost. Tedy do jednoho kubíku potřebujete určitý počet tun. A to je to, co všichni ve stavařině vědí, ale lidé, kteří kauzu komentují do médií, tomu pravděpodobně nerozumí, anebo to nechtějí pochopit,“ míní Borovka.
„Zda se tak děje záměrně nebo neúmyslně, to už nechám na úvaze každého. V praxi nicméně potřebujete do jednoho kubíku, 2,1 tuny ocelárenské strusky. To znamená zmíněnou částku třicet pět korun krát 2,1. No a vysokopecní strusky potřebujete do kubíku 1,8 tuny. Tedy 42 korun krát 1,8. A když pak cenově srovnáte kubíky s tou nebo onou struskou, zjistíte, že stojí stejně. A k tomu ještě musíte dopočítat dopravu asi 20 kilometrů na stavbu,“ vysvětlil kalkulace šéf Eurovie CS.
Materiál byl certifikovaný ministerstvem dopravy
K tomu dodal, že pro vrstvu stavby, kde je struska užita, což je aktivní zóna, jsou obě strusky povoleny podle platných norem a nejsou technicky rozdílné. Ke zvlněnému povrchu dálnice pak Borovka vysvětlil, že z výsledku vrtů a měření provedených společností Eurovia vyplývá, že problém je v materiálu, který se jmenuje studený odval, který byl de facto nařízen Ředitelstvím silnic a dálnic.
„Ten materiál byl použit na úseku asi 1,9 kilometru. Historicky pak jde o materiál, který byl zkoušen a certifikován tak, že splňoval standardy technologických předpisů ministerstva dopravy. Po jisté době se nicméně zjistilo, že tento materiál obsahuje derivát sádrovce, který, když se do něj dostane vlhkost, začne bobtnat. Na základě této zkušenosti ministerstvo, ovšem až v roce 2010 - tři roky po zprovoznění zmíněného úseku dálnice, tato technologická pravidla (TP138) upravilo,“ popsal Borovka.
Kdo po nás jde? Nechci spekulovat
Proč by měl někdo kolem Eurovie a dálnice potřebu problémy nafukovat a medializovat? „To nemohu říci, protože cokoliv bych řekl, by byla čirá spekulace. Jestli jde o politické body nebo jinou hru, tak nemohu komentovat. Můžu k tomu říci jen to, že jsme v oboru u nás největší společností, zbytek si přeberte,“ konstatoval na dotaz redakce Martin Borovka.
Ten tvrdí, že dokumentace k dálnici zabírá místnost velikosti malého pokoje od podlahy až ke stropu. Společnost tak prý je schopna naprosto do detailu zdokumentovat, že postupovalo naprosto v souladu s tehdejšími požadavky ŘSD. „Ty dokumenty jsou komukoliv k dispozici,“ dodal šéf Eurovie. V té souvislosti opakovaně vyzval zainteresované strany k jednání, namísto mediálních přestřelek, trestních oznámení, a podobně.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ondřej Vaněk