Podle ekonoma Lukáše Kovandy není vůbec jasné, kdo by měl problémy EU či eurozóny řešit. Kdo je vlastně evropským lídrem? Takovou důležitou otázku v úvodu svého komentáře Kovanda nastoluje. Ten je přesvědčen, že nové řecké vládě v čele s premiérem Alexisem Tsiprasem dodává na chuti k tvrdému střetu silný mandát od voličů.

Oproti tomu protivník řecké vlády je nejasný už proto, že za jednotlivými lídry nebo institucemi nestojí masy voličů jako v případě Tsiprasovy řecké vlády. „Své zájmy má Mezinárodní měnový fond, své zájmy Draghiho Evropská centrální banka, své zájmy Junckerova Evropská komise. Problém vězí v tom, že tyto instituce za sebou necítí – nemohou cítit – podporu tisícihlavých mas. Jsou to vlastně byrokratické aparáty, nikým nevolené. Byrokraté a technokraté,“ konstatuje Kovanda v komentáři pro ParlamentníListy.cz.

• Analýza programu Syrizy z pera ekonomky Ilony Švihlíkové ZDE

Zásadní rozdíl pak tkví právě v tom, že za řeckou vládou je obrovská motivace k tomu, aby pomohla řeckému národu zachovat si důstojnost. Oproti tomu za evropskými institucemi žádná taková motivace není. Z jejich strany jde o pouhé "řešení problému". Jenže Řekové v tom podle něho nejsou nevinně, sami si volili strany, které je po léta zadlužovaly. Jak dále ekonom Kovanda píše, je třeba vidět i chyby na straně EU. Jisté prý je, že Řeky bude dorovnání účtů hodně bolet.

Celý komentář ekonoma Lukáše Kovandy pro ParlamentníListy.cz přinášíme zde:

Současný neutěšený stav Řecka především v plné nahotě odhaluje zásadní trhliny v celém konceptu evropské integrace. Během „sluníčkových“ let eurozóny, od jejího vzniku do vypuknutí finanční krize v roce 2008, však tyto trhliny byly spíše skryty. A o to snáze přehlíženy. Jenže nyní je už přehlížet nelze. Evropa se k nim musí nějak postavit. Ví ale jak? Kdo je vlastně evropským lídrem? Je to snad Angela Merkelová, německá kancléřka? Nebo šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker? Nebo je lídrem – alespoň v případu řecké kauzy – šéf Evropské centrální banky Mario Draghi? A jaké zájmy hájí Merkelová? Německé, nebo „evropské“? A jaké zájmy zase Draghi? Více otázek než odpovědí. Fundamentální potíž tkví v tom, že nic jako evropský démos – evropský lid – vlastně neexistuje. Za „Evropana“ sám sebe možná označuje Karel Schwarzenberg na volebních billboardech. Jenže drtivá většina obyvatel Evropské unie se prostě „Evropany“ býti necítí. Lépe řečeno, možná cítí, ale až jaksi v druhém sledu. Nejdříve to jsou stále Němci, Britové, Češi, Slováci, Řekové… Až potom, možná, Evropané. Jenže chybí-li přesvědčení Evropané, chybí také jasný mandát pro politiky.