Za mého dětství se říkávalo, že brambory jsou pokrmem chudého lidu. Ve zničeném poválečném Německu byl velký nedostatek potravin a celá generace vyrostla na bramborové polévce zvané eintopf. Ani my v tehdejším Československu jsme si nemohli vyskakovat a brambory se brzy staly naším národním jídlem. Nebyly to ovšem jen tak ledajaké brambory, neboť to, co dovedl vyšlechtit Výzkumný ústav bramborářský v Havlíčkově Brodě, tak nám často svět záviděl. Například Keřkovské rohlíčky. Ale i průmyslové brambory, to bylo to samé. Třeba odrůda Krasava se udržela a sázela plných 30 roků, což nemá ve světě obdoby! Jeden z největších šlechtitelů Ing. Josef Sixta pracoval v Keřkově 40 roků, vyšlechtil coby autor, nebo v týmu jako spoluautor, 34 nových odrůd brambor a je zapsán do světového seznamu šlechtitelů rostlin při OSN pro výživu FAO v Římě. Jeho brambory se sázely ve Francii, Nizozemí, Itálii a tehdejší Jugoslávii!
Kdysi špičkové české bramborářství jde pomalu a jistě ke dnu…
Sázely se hlavně u nás, dávno a dávno před Sixtou. Už krátce po Bílé hoře (1620) a osázené plochy přesáhly 100 tisíc hektarů. Na počátku transformace ekonomiky naší země v roce 1989 jsme sklidili brambory z plochy 115 tisíc hektarů. Od té doby ale rok co rok se jejich výměra snižuje, spotřeba na obyvatele mírně zvyšuje a dovozy rostou a trhají rekordy. Rekordy ve vzdálenosti, v primitivních pěstebních technologiích za blahosklonného přihlížení resortního ministra, ale nakonec i nevládních organizací, které by měly bít na poplach. Nakonec bijí, ale proti nám, když jsme se jednoho rána ocitli s traktory v Praze. To na okraj, ale k věci. Kdysi špičkové české bramborářství jde pomalu a jistě ke dnu. Až tak, že si toho zde v Parlamentních listech, mimo jiných širších národohospodářských souvislostí, nedávno povšiml přední evropský onkolog, profesor Žaloudík. Zvláště ho nadzvedly dovozy brambor z Afriky, přesně z Egypta – „což bych fakt nečekal jako dar pouště Vysočině“, píše 25. dubna zde v Parlamentních listech ve svém článku, který vzbudil mimořádný ohlas. Já, člověk z Vysočiny, zemědělec, musím panu profesorovi poděkovat, ale zároveň si položit otázku – co dál, jak to změnit, jak zastavit úpadek a nastartovat vzestup?
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Veleba