A tento názor podporuje řadou argumentů, které si mnozí z nás ani neuvědomují. Týkají se například prapodivných pravidel a zákonů. „Jak je možné, že farmáře zavaluje legislativa, za jakých podmínek lze vyrábět zemědělské komodity, a přitom se vesele dováží s všeobecným souhlasem takové, které v žádném případě tyto standardy nesplňují?“ ptá se rozhořčeně. Jako příklad uvádí zmrazené maso z Argentiny a pokračuje: „Já, když o několik dnů později nahlásím narozené tele do evidence, nemám už nárok na přidělení dotací. Jako by to mělo zásadní vliv na jeho život, náklady a později třeba kvalitu masa. Musíme si nechat všechno líbit, zemědělská hnutí a strany bruselskými úředníky nedokážou pohnout. Oni se totiž ani mezi sebou nedokážou dohodnout, v tom je, myslím, ta chyba.“

Dlouhodobý trend - likvidace malých farmářů

Ivana se obává, že dlouhodobým trendem je zřejmě v Čechách zlikvidovat malé farmáře. „Velký ekologický podnik, který bere dotace na ekologii a přitom svou produkci sype do bioplynek, mi přijde na hlavu postavený. Měla by se tedy kdesi prodávat bioelektrika? Nás zavaluje hora nesmyslných papírů a už ani naši poradci se v tom pořádně nevyznají. Pořád riskujeme nějaké porušení předpisů z neznalosti a tedy případnou pokutu či snížení dotací. A o to zřejmě vlastně jde, jak nás donutit provádět práce na 100 % a pak nějakým okamžitým rozhodnutím nám vyplatit jen 70 % podpor, na kterých jsme bohužel naprosto závislí.

Farmářské trhy? Hezká věc. Ale...

Farmářka Ivana se na své biofarmě Epona činí, jak se dá a rozhodně nespoléhá jen na podporu státu. Zabývá se chovem koní, skotu, prasat, koz a drůbeže, pěstuje brambory, ovoce a byliny, to vše v harmonickém souladu s přírodními zákony. Navíc nabízí oblíbené letní pobyty pro rodiny s dětmi.

Zajímá nás, jak dalece se jí daří svoji produkci prodat a co říká na boom tzv. farmářských trhů. „Farmářské trhy je hezká věc, ale opět ne pro malého farmáře. Nabízím bio brambory, ročně mám na prodej přibližně tři metráky. Když prodám svoje brambory kilo za dvacet korun a za místo k prodeji zaplatím pětistovku na den, pak je evidentní, kolik brambor musím prodat jen proto, abych měla na úhradu prodejního místa.  A co ten čas, který se může vynaložit jinde? Když si na prodej zjednám zástupce, pak riskuji, že tento 'šikula' si koupí paletu brambor ze supermarketu a pak je pod mým jménem bude prodávat jako ekologické. Už se to hodně lidem stalo, příkladem jsou  sýry, uzeniny nebo zelenina,“ prozrazuje.

Ivana  sice  farmářské trhy považuje za dobrý nápad, ale kvůli kontrole je nutné ještě řadu věcí dořešit. Místo prodeje by podle ní nemělo být vzdálenější než pět kilometrů od farmy. Pak by se dalo vše lépe uhlídat. Zdaleka totiž nejde jenom o velký počet zájemců o tyto trhy, ale i o jejich kvalitu a přísnou kontrolu.

Svému praseti bych to nedala

A co jako producentka kvalitních biopotravin říká na české potraviny v obchodech? „To je kapitola sama pro sebe. Kvůli tlaku na cenu jsou rovny krmivu pro prasata. Ale svému bych to nedala, protože by mi pak nechutnalo, když pomyslím, kolik je v potravinách různé chemie. Jednotlivě je to snad opravdu neškodné, ale při smíchání všeho, co se nabízí, z toho jde strach. Ale ekonomika nepotřebuje zdravé lidi, na tom se nic nevydělá,“ dodává hořce Ivana Pánková pro ParlamentníListy.cz.