„Příhraničním oblastem by měl více pomáhat stát. Místo toho zvyšuje daně. Podnikatelé pak, než aby odváděli vysoké dávky, raději zaměstnávají lidi načerno,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Radek Haloun, starosta Horní Řasnice z Frýdlantského výběžku.

Doufám, že manželka práci získá. Nebo se snad rozvedeme

Na podzim se uzavřel luxusní hotel nedaleko Liberce, v jehož restauraci pracoval,jako číšník, Honza a zařadil se mezi téměř šest set tisíc Čechů, kteří  hledají práci. „Jezdím na pohovory, třeba i padesát kilometrů daleko, ale zatím nic. Mám z toho depky. Bydlím v pronájmu, bojím se, že už brzy nebudu mít peníze na nájemné,“ říká.

Těžkou hlavu má v posledních měsících i Renda. Ten zaměstnání má, pracuje ve velké stavební firmě v Liberci. Jeho žena Alena však práci bankovní úřednice ztratila před půl rokem. „Od té doby je doma dusno, žena je nervózní a hádavá. Doufám, že si už brzy něco najde, protože nám hrozí rozvod,“ povzdechl si otec dvou dětí. Jeho rodina jde paradoxně proti současnému trendu, protože bankám se daří, na rozdíl od stavebnictví, které je ve velkém propadu.

• TÉMA Nezaměstnanost

Je několik let bez práce. Už rezignoval

Dá se však předpokládat, že Honza i Alena nakonec časem pracovní místo získají. U dalšího nezaměstnaného, účetního Jirky, to už tak jisté není. Účetnictví se naposledy věnoval před několika lety. Když ve firmě skončil, už se jinde nechytil. „Chodil jsem na pohovory, kde bylo přes padesát lidí, neměl jsem šanci,“ vysvětluje. Mezitím občas dělal příležitostnou práci, třeba v supermarketu. „Vážil jsem tam zákazníkům zeleninu a ovoce, cítil jsem se potupně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz. Sám to sice úplně nepřizná, ale už rezignoval. Což potvrzuje jeho kamarád Petr. „Úřad práce Jirku vyslal ucházet se o práci v jedné firmě v Příšovicích. On mi pak tvrdil, že tam byl a že firmu nenašel. V Příšovicích to znám, takže mu nevěřím. Prostě se mu tam už nechtělo,“ domnívá se.

Jirka potvrzuje slova odborníků o dlouhodobě nezaměstnaných. Problémem českého trhu práce totiž je, že se nestačil vzpamatovat z recese z roku 2009. Řada tehdy propuštěných lidí od té doby nenašla stabilní zaměstnání. Což je průšvih, protože lidé, kteří jsou delší čas bez zaměstnání, ztrácejí postupně pracovní návyky, kontakt s novými technologiemi a hlavně jsou nalomení psychicky a neúspěšné pokusy najít si práci je odrazují od další snahy.