Kdyby se prý "Ježíšek" rozhodl podpořit českou ekonomiku, udělal by podle hlavního ekonoma Patria finance Davida Marka nejlépe, kdyby investoval do našeho školství. „Na všech úrovních. Na to by měl navazovat lepší program financování vědy a výzkumu.Ty nejlepší dárky většinou nejsou drahé, možná by nám více než peníze pomohlo, kdyby nám Ježíšek pomohl vymyslet, jak zatočit s korupcí a podvody. Všichni tvrdí, že s ní bojují, ale zatím na ni nikdo nevyzrál. Třeba by zásah "shůry" pomohl,“ odpověděl pro server iDnes.cz Marek.

Stejného názoru je také hlavní ekonom Next finance Vladimír Pikora. Podle něj je sice potřebných míst celá řada, ale intuitivně by je nalil do vzdělání ovšem nikoli do rozvoje vysokého školství. „Měli bychom tlačit nahoru standard vzdělání tak, aby průměrný Čech byl vzdělanější zejména v nových technologiích,“ soudí Pikora. Podle něj je velmi důležité uvědomit si, z čeho můžou jednotlivé ekonomiky profitovat.“ Některé ekonomiky mohou těžit ze surovin, jiné z geografických podmínek. My máme jen naše hlavy. Krom toho to má i tu výhodu, že vše jiné se u nás v poslední době rozkrade. Vzdělání zde zůstane,“ uzavřel ekonom.

Uhradit dluh, ale má to cenu?

Pavel Mertlík z Raiffeisen bank by imaginárních sto miliard použil na umoření dluhu. Naproti tomu Jan Vejdělek z KB soudí, že by to stejně byly vzhledem ke struktuře veřejných financí vyhozené peníze. „Pokud se totiž nezmění struktura veřejných financí a růstový potenciál české ekonomiky, schodek ve výši 100 miliard vyprodukují české veřejné finance za méně než rok. Ani ne za rok bychom tak byli tam, kde jsme dnes,“ soudí ekonom.

Vyházet je a najmout Indy

Pavel Kohout, odpovědný za boj proti korupci v NERVu, by za miliardu bych najal zahraniční, třeba indickou poradenskou firmu, (neboť jak známo, zatímco USA spí, dělá jí Indie daně),  aby konečně zavedla slušně fungující systém veřejných financí, včetně rozumné daňové struktury, státní pokladny a systému pro veřejné soutěže. Tedy věc, kterou české ministerstvo financí nebylo schopno uskutečnit za dvacet let. „Další miliardu bych rezervoval na mzdy pro personál nového ministerstva, neboť ten by se musel bez výjimky plně obměnit. Zbývajících 98 miliard by šlo na splátky dluhu. Pochopitelně za předpokladu, že nový systém veřejných financí by zahrnoval pravidlo dlouhodobě vyrovnaného rozpočtu,“ podmiňuje Kohout.