Přepracovanost, stres, strach – to jsou pocity mnoha lidí obávajících se o zaměstnání ve firmách bojujících o přežití. A že jich není v současném Česku málo. „V naší firmě se loni propouštělo. Je nás skoro polovina z původního stavu. Ale musíme zastat stejně práce. Takže jsme přepracovaní a navíc nemáme žádnou jistotu. Kdykoli nás můžou propustit. Co je tohle za život,“ stěžoval si Liberečan Petr Soukup.

Nesmyslná byrokratická nařízení

Situaci podle něj zhoršuje rozbujelý byrokratický aparát se svými nesmyslnými příkazy a nařízeními. „Mám známé v jednom z ústavů pro mentálně postižené. Tam dělají dlouhé roky ženské práci, o kterou nemá nikdo moc zájem. S odpuštěním utírají třeba klientům zadky. Plat mají nízký. A někdo na ministerstvu si vymyslel, že nemají dostatečné vzdělání. Takže z ústavu odejdou, protože po padesátce nebudou po práci ještě dojíždět do Prahy do školy. To se jim vůbec nevyplatí. A  je otázkou, jestli tyto zkušené pracovnice vůbec někdo nahradí,“ komentoval Soukup. „Ministerští úředníci argumentují, že je to údajně nařízení z Bruselu. Ale tento častý argument je povětšinou účelově vymyšlený a nepravdivý,“ domníval se Soukup. 

Na úředníky si stěžuje i Soukupův kamarád Jindřich Pavlík. „Zkostnatělost jejich myšlení je udivující. Jako například u průšvihu s policejními služebnami v Libereckém kraji,“ upozornil. Naráží na čerstvé mediálně zveřejněný případ, kdy policie uzavřela smlouvu s ostravskou stavební firmou na přestavbu devíti policejních služeben na kontaktní a koordinační centra. Samotná firma si na práci najala místní subdodavatele. Ale ouha. Nezaplatila jim ani korunu a teď je v úpadku. Což malé firmy dostalo do existenčních potíží. A přesto, že už v průběhu prací upozorňovaly policii, že jim ostravská firma neplatí, policie platbu nepozastavila a vyplatila ji vykutálené firmě celou – dle smlouvy – tedy 11,5 milionu korun.