Stovka techniky a možná 200 zemědělců a farmářů. Dobře zorganizovaná akce v doprovodu policie nepřekvapila snad jen německé a vůbec zahraniční řidiče, kteří v tu dobu jeli ze směru či ve směru na východoněmecký Chemnitz.

Padne protest na úrodnou půdu?

Protestní jízda podle jednoho z organizátorů akce, ing. Jakuba Bodnárika, měla také upozornit na nespokojenost se směrováním českého zemědělství. Symbolicky měla podpořit německé kolegy, kteří se sjíždějí k největší demonstraci v Berlíně. „Pokud dosáhnou svých cílů, bude naše zemědělství zase o něco méně konkurenceschopné,“ uvedl Bodnárik. „Nejen my máme problémy, v Německu jsou rovněž značné. Sjednocením protestujících na sebe upoutáme větší pozornost a možná, že si tímto nátlakem vydobydeme nějaké řešení a změny.“ Mottem jízdy bylo „Nenecháme s sebou vorat“. Největší problémy spatřují zemědělci ve vysokém zvýšení daní z nemovitých věcí, které se promítá do hospodaření zemědělských podniků i malých farmářů. „Půda je přece pro zemědělce základní výrobní prostředek, který se na rozdíl od dalších nemovitostí daňově neodepisuje. Investice do půdy se nikdy nepromítne do nákladů hospodaření a je jedno, jestli jde o právnickou nebo fyzickou osobu. Víme o navýšení daně z nemovitých věcí o 75 procent v roce 2024 oproti loňskému roku.“

Zemědělci si dále stěžují na byrokracii, monitorování dodržování dotačních podmínek satelitním vyhodnocováním za pomoci umělé inteligence. V tom jsou svorni jak naši, tak němečtí farmáři. „Víme o případech, kdy dodržení podmínek první pastvy k poslednímu dni července loňského roku není dosud vyhodnoceno. Zemědělec pak žije ve stresu, proč je tomu tak, zda nepochybil či jde o jiný důvod. A úředníci toto neumějí zodpovědět!“

Obilí z Ukrajiny, dovoz vajec

Podle Bodnárika jsou rovněž velké rozdíly ve státech EU ohledně používání přípravků na ochranu rostlin, kdy množství u nás je přísně kontrolováno na rozdíl od západních zemí, kde je přístup mnohem benevolentnější. 

Účastníci protestu byli ještě mnohem razantnější. „Dováží se sem obilí z Ukrajiny plné pesticidů, a to nikoho nezajímá,“ konstatuje mladý, asi třicetiletý muž. „Jsou zásoby našeho, českého loňského obilí, ale nikdo u nás, na rozdíl od západní Evropy, toto neutne. Ochranářská opatření jsou tedy jen pro někoho,“ rozčiluje se muž.

„Zlikvidovaly se klecové chovy, ale klidně se sem dovážejí vejce z Pobaltí nebo Belgie, které jsou od slepic v klecových chovech. Tam by byl oheň na střeše, kdyby jim to tam zakázali. A na Češích se tedy může dříví štípat a Čecháček jen poklesne rameny a prý co se dá dělat,“ hřímal další muž. „To se dá dělat – podívejte se na Němce, jak si umí bránit své. A my jsme jak ťunti.“ Hovořilo se také o likvidaci českých sadů i o tom, jak Zelení a Piráti by rádi nechali ležet ladem spoustu země. „Jenomže to nejde se o půdu nestarat,“ konstatuje další účastník akce. „To vám za pár let zaroste burynou a nálety křoví a bude to prales. Musíte sekat trávu a také hnojit. A kde vzít přírodní hnojivo, když jdou stavy hospodářských zvířat stále dramaticky dolů?!“