Jste český továrník, průmyslník, pojem, který většina lidí, zejména mladá populace, už zná jen z prvorepublikových filmů. Z doby, kdy bylo československé strojírenství, a průmysl obecně, značkou nejen vysoké kvality, ale i skvělého obchodního ducha a morálních hodnot. Po revoluci nejspíš většina národa očekávala, že si tento statut dokáže naše země získat zpět. Proč se tak, podle Vás, nestalo?
Začátkem 90. let se změnil nejen celý systém, ale průmysl najednou hledal novou strategii, procházel restrukturalizací a ztrácel východní trhy. Z politických důvodů přestala od českých firem nakupovat Čína – obrovský rostoucí trh, ale i jiné země. K tomu se naše republika na základě politických rozhodnutí začala zbavovat špičkové strojařiny a vycouvali jsme i z jaderné energetiky. Průmysl tím ztrácel krédo i sílu. Český průmysl a zejména strojírenství je ale pořád vysoce kvalitní a je paradoxní, že má mnohdy lepší zvuk v cizině než doma.
V čem spočívá příčina Vašeho úspěchu? Sehrála v tom roli skutečnost, že jste si prošel ve Vítkovických železárnách výrobní proces takzvaně „od píky“?
Jako inženýr jsem po vysoké škole musel absolvovat všechno od nuly, od práce v provozu, což byla obrovská zkušenost a praxe, která se mi pak mnohokrát hodila. Znám fabriku skrz naskrz. Je ale složité takovou praxí projít a nikomu z mladých se do toho dneska už nechce. To je jejich velká škoda.
Není tajemstvím, že je o Vaše zaměstnance ve Vítkovicích dobře postaráno. Máte dokonce vlastní průmyslovku a gymnázium. Co Vás vedlo k vytváření zdravotnických, sociálních, kulturních, ale i vzdělávacích programů?
Potřebujeme kvalifikované lidi, strojaře, techniky. Na trhu je jich málo, všichni chtějí studovat marketing nebo práva. Nezbývá nám, než si vlastní lidi vychovat, vzdělávat a nabídnout jim něco, co je udrží ve strojařině.
V současné době se hodně hovoří o katastrofální situaci v učňovském školství. Potýkají se s tím i Vítkovice, nebo si své budoucí odborníky vychováváte sami?
Máme k dispozici analýzy trhu práce a jeho budoucího vývoje z pohledu množství absolventů různých typů škol, takže víme, že se bez vlastních škol prostě neobejdeme. Týká se to jak učilišť, tak střední průmyslovky. Máme naštěstí stovky studentů, ale než budou hotovými odborníky, potrvá to, takže kováři, obráběči, ale třeba i instalatéři nám pořád chybí a snažíme se je získávat i tak, že si je dovzděláváme u nás.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká