Podle Laudáta mohou být v EU příští rok dva scénáře vývoje. Buď dojde k razantnímu pokusu řešit dluhovou krizi, nebo ne. „Řešit dluhovou krizi by znamenalo nechat padnout Řecko, v obrovských problémech by se potácela Itálie, zkrachovalo by Španělsko a Portugalsko. Politické reprezentace v západní Evropě si ale příliš zvykly, že neřeší dlouhodobé problémy, ale že se snaží přežít do dalšího měsíce různými eurovaly a finančními injekcemi. Tím se problém jen oddaluje,“ míní Laudát.

V případě tvrdého scénáře radikálního ozdravování eurozóny by podle Laudáta došlo k radikálnímu propadu české ekonomiky. Už nyní, kdy jsou opatření relativně mírná, se ale vzdouvá vlna nevole v evropských společnostech a narůstají extremistická hnutí a noví demagogičtí „spasitelé“. „Lidé se čím dál víc přiklánějí k tomu, že je zachrání mediální hvězdy a noví spasitelé, což je samozřejmě iluze,“ řekl ParlamentnímListům.cz poslanec.

Nečekejme velké zázraky

Laudát se ale domnívá, že spíše dojde ke druhému scénáři a evropští politici nesáhnou k ráznému řešení, ale spíše se budou snažit dočasně oddalovat a odvalovat balvan ekonomické krize. V takovém případě se česká ekonomika bude pohybovat kolem mírného růstu či mírného poklesu. „Nějaký dramatický pokles neočekávám, ale nikdo ať na druhou stranu neočekává velké zázraky,“ říká Laudát.

Dle oficiální predikce Ministerstva financí, na které je postaven státní rozpočet, má být růst v příštím roce 0,7 procenta HDP. Podle Laudáta bude ale hlavně záležet na velkých hráčích: zda se budou dále tisknout peníze (kvantitativní uvolňování), nebo bude naopak větší monetární restrikce.

Prorůstová opatření v sousedních zemích mohou prý mírně pomoci české ekonomice. Podle Laudáta ale prorůstová opatření nikdy nepřinášejí příliš velký efekt. V Dánsku, kde byla delegace českého rozpočtového výboru, menší prorůstová opatření dělají, ale nikdo nedokáže říci, zda je to alespoň fiskálně neutrální.

Závislost na exportu do EU

Investice do vzdělání se podle Laudáta mohou dostavit až v horizontu 15 až 20 let, což je prý německá zkušenost. „Sociální demokracie ale v takových dlouhých intervalech neuvažuje. Pokud by uvažovala, tak by neplácala takové nesmysly kolem penzijní reformy. Oni dobře vědí, že důchodový systém se změnit musí, že společnost stárne. Přesto cpou lidem do hlavy myšlenky, že lze současný systém udržet, což je naprostý nesmysl,“ zlobí se místopředseda poslaneckého klubu TOP 09.

Laudát si myslí, že žádná z českých politických reprezentací neudělala žádnou velkou chybu, která by fatálně poškodila makroekonomickou stabilitu země. To ale neznamená, že peníze jsou vynakládány efektivně.

Česká ekonomika je fatálně závislá na exportu do zemí EU: „Pokud evropské ekonomiky chladnou a jdou do recese, tak s velikostí naší ekonomiky se můžete snažit, jak chcete, ale stejně plus minus kopírujete vývoj ekonomiky našich hlavních obchodních partnerů.“

Celých 35 procent exportu jde do Německa, 85 procent exportu jde do zemí EU. „Klíčová ekonomická rozhodnutí jsou dělána o nás bez nás velkými ekonomickými hráči. To je fakt, se kterým musíme umět počítat,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Laudát.

Na tu bídu se držíme ještě docela slušně

Laudát na druhou stranu říká, že ČR je na tom z hlediska některých ekonomických parametrů lépe než ostatní evropské státy: „Na tu bídu se držíme ještě docela slušně. Například pokud jde o absolutní výši nezaměstnanosti a to my máme ještě tvrdší výkaz nezaměstnanosti než třeba Španělsko, kde stačí, aby byl člověk pár dnů v roce na brigádě a již není veden jako nezaměstnaný.“

Laudát není příliš zastáncem prorůstových opatření. „Podle mě na to Kalousek přistoupil pod tlakem ODS. Ta prorůstová opatření mají význam u projektů, kde je šance na návratnost či aspoň fiskální neutralitu.“ Takových projektů prý ale moc není.

Prorůstová opatření křiví trh

Laudát není pro cpaní státních peněz do stavebnictví: „Stavebnictví zdegenerovalo prostřednictvím obrovských státních infrastrukturních investic zcela zbytečně. Dodavatelské ceny byly kvůli umělé, státem živené poptávce vyšroubovány do nesmyslných částek. Ruku v ruce s tím byla potlačena konkurence, protože na každého nějaká ta zakázka zbyla, protože byl přetlak na straně poptávky. Došlo tak k úpadku dopravního stavitelství do té míry, že Státní fond dopravní infrastruktury musel nastartovat procesy, které tu již byly: například testování nových materiálů ve stavebnictví a nových technologií.“

Problémy jsou s technickou kvalitou a inženýrským dozorem: „Když dnes stavebnictví brečí, tak tu je podnikatelský sektor, který se neobejde bez veřejných zakázek? Tak to je docela smutná záležitost, kam to až došlo. Přitom Česká republika i v době škrtů dá do dopravní infrastruktury obrovské sumy.“

Laudát se obává, že peníze z prorůstových opatření si rozeberou různá lobby a projekty nebudou promyšleny: „Jsou to jenom další peníze, které pokřivují podnikatelské prostředí a prohlubují státní dluh. To bude jediný efekt těchto prorůstových opatření a toho já se obávám.“