„Je to ostuda a je nám z toho smutno. Říkalo se, že s financováním oprav pomůže David Rath, ale ten se k tomu už asi nikdy nedostane,“ posteskne si Bohuslav Bubník, jenž projíždí ulicí Smetanova ve Všetatech. Na její křižovatce s místním potokem totiž stojí rodný dům Jana Palacha, jenž se v roce 1969 na protest proti komunistickému režimu upálil. Na vybudování muzea, i když se za to postavila řada osobností, však zatím žádná tuzemská firma nechce dát peníze.

V Palachově ložnici

U domovní zdi se nachází vybledlá mramorová deska s daty Palachova narození a smrti. To je jediná známka toho, že zde bydlel student filosofie, jenž roku 1969 spáchal na protest proti zákeřné okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a následnému návratu nesvobody komunistického režimu bolestivou sebevraždu. Jako živá pochodeň tak varoval před totalitní budoucností a pak jej někteří i následovali. Do domku pustil ParlamentníListy.cz šéf zakladatel projektu Národ pohasl Jan Poukar, jemuž klíče zapůjčil současný majitel. Ten si prý totiž nepřeje publicitu.

Zahrada a plot rohového domu je zarostlá psím vínem. V přízemí zeje několik místností prázdnotou, v prvním patře je v přístěnku spousta harampádí, v pracovně současného majitele rýsovací prkno, neboť vystudoval architekturu, a haldy knih, většinou románů, uměleckých publikací a výtisků dětského časopisu Ohníček.

„Byl jsem tady jen jednou, a to byl dům ještě plný nábytku. V ložnici stála postel s odkrytou peřinou a na mě to zapůsobilo, jako kdyby tady Jan Palach normálně spal, ráno se vzbudil a odjel na univerzitu,“ svěřil se Poukar s nedávným vjemem. Okna domu byla ještě před několika měsíci úplně roztřískaná, ale filmaři, co zde v čele s polskou režisérkou Agnieszkou Holland natáčeli televizní sérii Hořící keř s premiérou v příštím roce, je nechali opravit.

Lidé chtějí hlavně moc

Nápad vybudovat v Palachově rodném domě muzeum se zrodil v hlavě grafika Jana Poukara před necelým rokem a půl. „Jednou večer jsem byl smutný z vývoje naší společnosti. Zrovna jsem totiž dočetl knihu historika Petra Blažka a jeho kolegů Jan Palach ´69. Palach byl mého věku a jeho zodpovědnost mi v národě dnes chybí. Lidé chtějí hlavně moc. Cesta, jak se dostat z těchto problémů, by měla jít směrem prosazování takových projektů, jako je Palachovo muzeum. Lidé pořád nadávají, ale nemají cíle. Jsou pasivní. Jsem možná idealista, ale proč ne,“ vysvětluje Poukar s tím, že návštěvou muzea by se v mladých lidech mohlo pěstovat pravdivé vlastenectví.