Na téma slavné „poznámky pod čarou“ z výroční zprávy BIS za rok 2017, že výuka dějepisu a literatury na českých školách je zatížena prosovětským vnímáním světa, se ve středu v Poslanecké sněmovně sešla zhruba stovka lidí.

Seminář, který se nazýval Je výuka dějepisu na českých školách neutrální, nebo prosovětská?, uspořádal sněmovní výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu, kterému předsedá poslanec ODS Václav Klaus.

Renomovaný historik a autor dějepisných učebnic profesor Petr Čornej uvedl, že výuka dějepisu nemůže být hodnotově neutrální, odmítl však, že by podléhala prosovětskému či proruskému vidění světa.

„Žijeme v euroatlantické civilizaci, která je v určitém hodnotovém systému zakotvena tak, jak byl vytvořen antickou, křesťanskou a částečně židovskou kulturou. Tyto principy neseme v sobě a v rámci historické zkušenosti je to naše DNA, to je zásadní věc. Má být dějepis neutrální politicky nebo nábožensky? Myslím si, že by měl být politicky neutrální, neměl by vycházet vstříc zájmům žádné politické strany či hnutí. A pokud se nejedná o školy církevní, neměl by preferovat žádná náboženství či konfesijní směry,“ uvedl profesor Čornej.

Následně se dostal k poznámce BIS o výuce dějepisu. „Pracuji v oboru 40 let. Kdyby tato poznámka měla být okrajová, nebyla by umístěna pod čarou, protože v dlouhém textu by zanikla. Otiskli ji zcela záměrně s vědomím, aby zahájili diskusi či kampaň, což se podařilo. Běží to naplno, stačí se podívat na diskusní pořady v České televizi. Tato poznámka mě rozčílila, dotkla se mě osobně a musela se dotknout stovek a tisíců poctivých učitelů dějepisu. Předhazuje se jim něco, co není pravda,“ odmítl Čornej tvrzení české kontrarozvědky.

„O prosovětské interpretaci dějin nemůže být v našich učebnicích po roce 1989 ani slůvko! Naší prioritou bylo přehodnotit výklad, rozejít se s komunistickou interpretací, opustit marxistickou teorii a vrátit české dějiny do evropských souvislostí. Těmito kritérii jsme se (při psaní učebnic, pozn. red.) řídili. V tomto směru je tvrzení BIS šlápnutí vedle. Těm učebnicím jsme věnovali tisíce hodin práce, pořádali spoustu přednášek pro učitele dějepisu,“ konstatoval dále renomovaný historik.

Problematičtější je to podle Čorneje s výukou moderních dějin, což nebylo snadné nikdy, ani v dobách Rakousko-Uherska. „Vždy se dějepisné učebnice svou látkou táhly až do současnosti a na tuto látku byl vždy malý časový prostor. Působil tam ještě jiný moment, když se dotahují současné dějiny, je tu problém malého odstupu, pořád žijí pamětníci událostí, kteří mají vlastní zkušenosti, vlastní pohled a máme politickou reprezentaci, která má své zájmy, jak by dějepis měl vypadat a jak by měl být vykládán. Nejnovější dějiny jsou v pohybu, nemůžeme je učit pozpátku, vyjít od výsledku a přes průběh dojít k příčinám. Podstata dějepisu je chronologická,“ upozornil.

„Jak vykládat neuzavřené procesy jako Afghánistán, válka v Jugoslávii, Libye? Důsledky války v Jugoslávii se projevují až dnes začleňováním některých zemí západního Balkánu do mezinárodních struktur,“ uvedl Čornej konkrétní příklady.

Dějiny 20. století do roku 1989 by podle něho samozřejmě měly dostat odpovídající prostor i přesto, že pamětníci stále žijí a existují různé interpretace. „Když jsem tuto část psal do učebnic já, pojal jsem to čistě faktograficky, nedával jsem tam žádné výklady, jen čistá fakta, na kterých není možné nic zpochybnit,“ uvedl Čornej. 

Moderní dějiny, tedy dobu 20. století, je důležité učit, ale nelze na úkor toho podle Petra Čorneje potlačit starší dějiny. „Musíme znát souvislosti, díky ucelené historii si uvědomujeme náš vztah k vlasti i kulturnímu dědictví, které tu máme a jsme povinni chránit. Doufám, že dějepis zůstane svébytným předmětem a nebudou do něj zasahovat žádní amatéři a bude nadále spočívat na práci učitele, protože to je nezastupitelný činitel, který svou poučeností, vzděláním a charismatem by se měl těšit respektu, a nikoli se stávat otloukánkem,“ dodal profesor Čornej.

Profesor Milan Hlavačka na semináři promluvil o některých těžkostech, kterými si coby další spoluautor českých učebnic dějepisu musel projít. „Když jsme učebnici dopsali, mysleli jsme, že na ministerstvu školství bude nějaká autorita, která výsledek posoudí a sdělí nám, zda je to v pořádku, nebo jsou potřeba změny. Jenže tak to nebylo, ministerstvo to poslalo k posouzení různým marginálním skupinám, které se cítily být v předchozím výkladu dějepisu upozaděny,“ prozradil Hlavačka.