„Hlídat záchody, ať trans děti mají klid.“ Za 5 milionů od státu. Výzvy ke zničení bohatých

Aktivisté bojující proti změnám klimatu postupně nasazují silnější ideový kalibr, jelikož podle nich nezbývá mnoho času, abychom jako lidstvo zastavili apokalypsu. Varují, že pokud neučiníme razantní zásahy, planeta shoří. Vlajkovou lodí tohoto boje se stala ideologie „nerůstu“, která vnímá ekonomický růst jako hlavního nepřítele planety Země, proto je prý potřeba ho zastavit.

Mezi hlavní tváře „nerůstu“ v českém prostředí patří aktivista Tadeáš Žďárský působící v neziskové organizaci Na Zemi. „Přes klimatickou krizi se dostal až k ekologické ekonomii. Pracuje v organizaci Na Zemi a zajímá ho, jak nerůst dostávat do formálního i neformálního vzdělávání. V současnosti je jeho hlavní prací popularizace nerůstu v českém prostředí: O nerůstu píše články i vzdělávací metodické materiály, dělá přednášky a vede workshopy, spoluinicioval vznik Nerůstové pracovní skupiny a zakládal Nerůstovou akademii,“ popisuje aktivistu Žďárského neziskovka na webových stránkách.

Ve svých textech a publikacích se vymezují proti bohatým lidem, růstu životní úrovně, kapitalismu a propagují omezení mezinárodních trhů, nepodmíněný příjem, stanovení hranice maximálního příjmu nebo garantovaná pracovní místa. V knize Čas dorůst, kterou organizace Na Zemi v roce 2022 vydala, mluví o konci ekonomického růstu, direktivním stanovení maximální výše mzdy, kterou můžete v soukromé firmě dostat, omezení trhů a dalších restrikcích. Podle nich se jedná o opatření, která ve společnosti oživí demokracii. Mezi taková demokratizační opatření řadí autoři této knihy i okupace továren zaměstnanci a převod vlastnictví do rukou pracujících.

„Ve společnosti posedlé růstem a s obrovskými nerovnostmi v rozdělení zdrojů je ale také důležité začít otevírat otázku limitů. Je nutné zajistit, aby omezené zdroje na planetě lidé nevyužívali na úkor ostatních či na úkor budoucích generací. Je tedy nutné zavést politiky zajišťující to, že se nepřekročí tzv. ekologické maximum. V této oblasti se nejčastěji diskutuje politika maximálního příjmu – tedy násobek příjmu minimálního, po jehož překročení by se všechny další příjmy danily 100 procenty,“ píše Tadeáš Žďárský v citované knize.

Bohatí lidé prý totiž škodí planetě i ostatním lidem z pouhého rozmaru nebo statusových bojů. „Nejbohatší elity jsou bohužel také společenskými vzory a určují spotřební standard. Jejich obscénní spotřeba nepřímo roztáčí kolečka konzumu a formuje aspirace ve zbytku společnosti. Z hlediska udržitelnosti ale jejich životní styl není příkladem dobrého života, o který bychom měli usilovat, ale imperiálního způsobu života na úkor jiných, kteří už dnes trpí dopady environmentální destrukce a klimatické změny,“ popisuje dále aktivista Žďárský svůj odpor k růstu životní úrovně a bohatým lidem. Svobodu bychom prý neměli vnímat jako možnost dělat cokoliv, ale jako „příležitost žít dobrý život a určovat si vlastní kolektivní omezení“.

Podle dalších členů autorského kolektivu knihy Čas dorůst je tzv. ekonomická jistota pro všechny, což prý není nic nenormálního. „Požadavek na zavedení nepodmíněného základního příjmu, který by plně stačil ke střídmému životu, vychází z morálního apelu a není o nic fantasknější než snahy o rovný přístup ke vzdělávání či zdravotní péči. Peníze pro všechny a bez práce nejsou jen utopickým snem, který nikdy nemůže fungovat, ani rouháním proti ctnosti pracovitosti a zásluh,“ tvrdí ideologové „nerůstu“ s tím, že řeči o tom, že miliardáři, kteří svá impéria začali budovat od nuly ze svých garáží, jsou jen mytologické příběhy. „Někdo nemá ani na tu garáž,“ stěžují si.

Celý text knihy Čas dorůst můžete vidět ZDE.

Kniha nabízí i stručný návod, jak celospolečenských změn dosáhnout. Mluví o formách odporu v různých stupních razance. Jako první jsou uvedeny demonstrace či stávky za klima, následně budování družstev a nekapitalistických podniků, dále pak „socializace a demokratizace vlastnických struktur, převod vlastnictví do rukou pracujících“, blokády, fyzické zabraňování realizaci škodlivých projektů a jednání. Používají i termín okupace, pod kterým si představují „zabrání infrastruktur či území s cílem spravovat je na jiných principech – například okupace továrny zaměstnanci či squatting“.

Z knihy Čas dorůst. Metody, jak dosáhnout vytyčených cílů:

V závěru publikace autoři publikovali heslo vytištěné přes celou stranu, které hlásá, že „korporace na nerůstovou transformaci nepřispějí“. Vyzývají proto své příznivce, aby neziskovce Na Zemi čtenáři přispěli a pomohli k šíření „nerůstových aktivit“.

Korporace jim na tyto aktivity možná peníze skutečně nepřispívají, stejně tak je ovšem pravda, že se bojovníci s ekonomickým růstem mohou spolehnout na silné partnery a štědré mnohamilionové dary. Publikace o nerůstu sice nebyla podpořena z peněz státních institucí, ale vydání knihy zajistila nadace Rosa Luxemburg Stiftung, což je partnerská organizace německé radikálně levicové strany Die Linke. Stejná nadace se před pár týdny v mediálním prostředí proslavila díky podpoře setkání Dny antikapitalismu, kterých se zúčastnila pirátská politička Jana Michailidu a sklidila za to ostrou kritiku šéfa strany Ivana Bartoše.

Pokud jde o další projekty, tam už lze najít i významné sumy z kapes daňových poplatníků. Stačí nahlédnout do seznamu dárců v roce 2021, kdy na webu neziskovky byla uveřejněna poslední výroční zpráva. Z Norských fondů obdrželi bezmála 1,1 milionu korun na projekt „Když práce nešlechtí“, kde v rámci studie v rozsahu 38 stran neziskovka Na Zemi mapovala „bolavá místa práce v soudobých podmínkách České republiky“, například nerovnost v odměňování mužů a žen. Zároveň prý přináší „řadu návrhů a příkladů politik, které se snaží práci uchopit kvalitněji s ohledem na potřeby lidí i na planetární limity“. Na projekt podle dostupných údajů přispěla také známá Nadace OSF založená miliardářem Georgem Sorosem, který nyní celé své impérium předává synu Alexandrovi.

Daleko nákladnější byl projekt „Škola emancipace“, který měl do výuky na školách „zapojovat aktuální témata“. Na tento plán získala neziskovka Na Zemi jen v roce 2021 úctyhodných 5 249 000 Kč od českého Ministerstva školství. O čem projekt je? Změna přístupu k výuce, její „demokratizace“, rozvoj kritického myšlení a hlavně zapojení témat, která je podle těchto aktivistů nutné u dětí rozvíjet.

Konkrétně jde o genderová témata, LGBTQ+, užívání „genderově inkluzivní češtiny ve škole“, podpora „genderové rozmanitosti“ ve škole apod. Webové stránky projektu „Škola emancipace“ nabízejí kromě pořádání fyzických setkání, školení a workshopů pro školy i návody a rady ke stažení. Například návod, jak by učitelé měli přistupovat k žákům. Třeba s ohledem na to, že se prý stále více žáků a studentů identifikuje jinak než muži a ženy. Učitelé by kupříkladu měli ve škole svým žákům dovolit, jakým jménem i rodem budou oslovováni.

Stranou nezůstala ani základní lidská potřeba vyměšování. „Nepodceňujte, jak důležité je, aby student či studentka měl/a na výběr, na kterou toaletu chce chodit. Zeptejte se jich, kterou toaletu preferují vzhledem k jejich genderové identitě, a zhodnoťte, jestli je pro ně bezpečné ji na vaší škole užívat vzhledem k atmosféře panující na škole a jejich osobním vztahům. Pokud by bylo třeba, zajistěte, aby o přestávkách byl u toalet dohled, který dohlédne na to, že nikdo nebude bránit transgender studentům a studentkám v přístupu na toaletu,“ stojí v jednom z online návodů, který financovalo Ministerstvo školství z daní všech občanů.

Myslí pochopitelně i na téma klimatu a radí učitelům, jak mají pracovat s emocemi dětí při výuce o změně klimatu a „co dělat, když na děti dolehne ekologická úzkost či environmentální žal“.

Na projektu „Škola emancipace“ spolupracuje spolek Na Zemi s další neziskovkou, která se jmenuje Institut úzkosti. Ten se samostatně věnuje řadě témat. Publikoval například několikadílný podcast Transistorie, který podle jejich webu je „o tom, co znamená nebo znamenalo být trans. Podcast skrze informace o životech historických trans osob poskytuje trans komunitě možnost zasadit svůj vlastní život do širšího kontextu, který sahá hluboko do historie, a zároveň umožňuje široké veřejnosti pochopit, že se nejedná o novodobý fenomén, ale o genderovou zkušenost, která tu existuje od nepaměti“.

Institut úzkosti též organizoval přednášku s workshopem pro děti na téma „Zvířata a jejich práva v komiksu“. Během této akce si měli účastníci kromě jiného odpovědět na otázku, zda se zvířatům v kreslených komiksech daří lépe než ve světě velkochovů a nerovných vztahů.