Tři roky poté, co byl v České republice zjištěn první nakažený koronavirem, uspořádala iniciativa Inovace republiky odborné občanské fórum Česká cesta z covidu. Své zkušenosti diskutovali a o reflexi tří let od začátku doby covidové hovořili i lékaři různých oborů.

Angiolog Vladimír Čížek vzpomněl, že mu připadalo absurdní, když se prostorem nesla věta, že na covid neexistuje lék a že se musí čekat, až bude vakcína. V podstatě mantra zněla: ‚Berte si paralen, berte si něco na kašel, izolujte se. A až se začnete dusit, zavolejte si rychlou.‘ Toto tvrzení je z klinického hlediska tak absurdní, což bych ilustrovat na jednom příkladu. Velmi záhy se vědělo, že covid dělá tzv. ‚tichou hypoxii‘ (asymptomatickou, bez příznaků). To znamená, že člověk už má málo kyslíku v krvi, ale necítí se dušný. A nepozná to. Jediný způsob, jak to zjistit, je pulsní oxymetr, který si dáte na prst a změříte to během pár sekund. Tohle se nikde v médiích v podstatě neobjevilo. Když ti lidé začali být dušní, tak už bylo pozdě a končili ve vážném stavu. Pomocí oxymetru se dalo zabránit mnoha závažným stavům,“ upozornil Vladimír Čížek.

Jako druhou podivnost uvedl, že celá Amerika jela v paralenu, jenom se to u nich jinak jmenuje. „A i u nás, například v přednáškách České lékařské komory (ČLK), byl paralen na prvním místě. Ale už od začátku se vědělo, že covid postihuje cévy. Já jsem cévař. Dokonce některé práce tvrdily, že máme považovat covid za systémové cévní onemocnění a na to se máme zaměřit. Vezměte si, že na virózu můžu použít tři skupiny léků: paralen, léky typu brufenu nebo aulinu a potom aspirin. Paralen jen tlumí horečku a jinak v podstatě nedělá nic. Nesteroidní antirevmatika nebo aulin působí protizánětlivě a tlumí horečku a bolest. Takže na tom žebříčku stojí výš než paralen, přesto nebyla doporučována. Aspirin kromě těchto všech funkcí ještě brání srážení krve, ale nebyl preferován, byl preferován paralen, což byla chyba. Možná chyba, nechci spekulovat. Zajímavé je, že autority, zejména to šlo z USA, tvrdily, že nic jiného nefunguje, a kdokoli zmínil některý z léků, ať už Inosin pranobex nebo Ivermektin nebo Hydroxychlorochin, tak byl okamžitě zadupán do země jako dezinformátor a nebyla snaha tyhle léky zkoumat,“ konstatoval odborník na cévy.

Praktický lékař vyvracel jeden z covidových mýtů

Praktický a plicní lékař z Rožmitálu pod Třemšínem Jan Brodníček mluvil o tříletém populačním experimentu, který se mu vůbec nelíbil. „Začal bych vyvrácením jednoho covidového mýtu, který se objevil i v tiskové zprávě Iniciativy 21. Tam bylo napsáno, že selhala i primární péče a že praktičtí lékaři až na výjimky zavřeli své ordinace. Já bych tohle rád uvedl na pravou míru a rád bych řekl, co se v primární péči stalo. První dva měsíce to skutečně bylo tak, že jsme měli povinně téměř zavřené ordinace, a do ordinací opravdu směli jenom lidé, kteří nešli řešit jinak. Čekárny byly zavřené a lidé se tam nesměli reálně setkat. To bylo v době, kdy reálně ještě nebyl žádný covid. To byly příjemné dva měsíce, kdy člověk odcházel domů na konci ordinační doby s čistou hlavou. Ale v situaci, když už covid skutečně přišel, tak praktici stáli před úkolem dál poskytovat necovidovou péči a ještě jim k tomu přibyla ‚milá‘ povinnost postarat se o pacienty s covidem. Ale nikoli prezenčně, což nešlo, ale distančně,“ připomněl Jan Brodníček.

Pozastavil se nad tím, že někdo tehdy rozhodl, že poručíme větru, dešti a že virus vyeliminujeme. „A že se budeme testovat, až se z pandemie vytestujeme. Že všechny ty pozitivní někam zavřeme a ten virus se tím pádem nebude šířit a tak nějak zmizí, což mi tedy přišlo divné. Ale já jako praktik jsem se musel pohybovat v mantinelech, které jsem nevymyslel. Takhle to bylo dané. Byla spousta mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví, co se smí, co se nesmí a co se musí. Úplně největší problém nastal, když se rozhodlo, že se budou testovat všichni, všichni lidé s klinickými symptomy a že se budou testovat všechny kontakty. Přitom ještě na konci srpna 2020, kdy se čekalo, že covid skutečně přijde a že se bude kombinovat s chřipkovou epidemií, nám byl představen koncept ministerstva zdravotnictví, podle něhož se neměli testovat všichni, ale jen lidé rizikoví. To znamená, že já bych určil, koho pošlu na test,“ vysvětlil praktický lékař.