„Kvůli volbám jsem přišla o nejlepší kamarádku,“ povzdechne si smutně Věra S. z vesničky u Hradce Králové. ParlamentníListy.cz na ni získaly kontakt od místního zdroje, samotná Věra. S. se ale bála vystupovat pod svou identitou, na její žádost jsme tak její jméno změnili.

Sedmasedmdesátiletá dáma žije už léta sama. Manžel zemřel před osmi lety, děti spolu neměli. Sourozenci paní Věry bydlí na Moravě a vídají se sporadicky. Pro paní Věru se tak stala nejbližší osobou kamarádka Helena. „Pracovaly jsme spolu v ZVÚ, naši manželé spolu taky dobře vycházeli,“ vzpomíná Věra S. „Jezdili jsme jako páry na dovolenou, prostě takové čisté přátelství.“ O politice se prý vždy diskutovalo, protože manželé obou dam měli rozdílné názory. Nikdy to prý ale nepřerostlo v nevraživost: „Můj manžel Pavel velmi rychle po revoluci poznal, že nový režim není o nic lepší než ten předchozí. Tohle se nenosí říkat, ale pro nás, obyčejné lidi, se toho mnoho nezměnilo. Sice můžeme cestovat a máme svobodu slova, ale ekonomicky jsme na tom hůř, stoupla kriminalita, lidi končí pod mostem, mladí si nemohou dovolit vlastní bydlení, a tak bych mohla pokračovat. Rozumíte mi, můžete to takhle napsat?“ ptá se paní Věra. Když ji ujistíme, že její slova uveřejníme přesně tak, jak je řekla, viditelně se jí uleví. „Tomu se až těžko věří, dneska lidi mají kolikrát strach cokoli proti tomuhle zřízení říct.“ Když podotkneme, že podle tohoto jejího vyjádření to s tou svobodou slova nebude tak horké, paní přisvědčí: „No, a to je právě důvod, proč říkám, že dnes to není o moc lepší. Ještě před pár lety jsme se ale o politice s Helenou a jejím manželem normálně bavili,“ říká Věra. „A když jsme se neshodli, tak jsme na to zas rychle zapomněli. Nebyl to důvod si k sobě zavřít cestu. Po smrti mého manžela hovory o politice mezi námi ale skoro ustaly, protože to bylo spíš téma chlapů. Pak se ale něco změnilo…“ Podle paní Věry se harmonické vztahy začaly hroutit během minulého roku. „Přibližně během léta, kdy u Heleny s manželem byla na prázdninách vnučka. Ta byla vždy hodně akční, taková veselá dívka, kterou se moji přátelé chlubili. A já jim to přála,“ vypráví paní Věra. Vnučka jejích přátel se prý kdysi angažovala v protibabišovských demonstracích a podporovala různé neziskové projekty. „Pracovala v charitě, dělala sbírku pro uprchlíky a podobně. Prostě akční děvče, které má, jako všichni mladí, hodně ideálů,“ popisuje ParlamentnímListům.cz paní Věra. Vnučka prý u přátel paní Věry strávila několik týdnů, protože měla v blízkém Hradci Králové brigádu. A do té doby datuje paní Věra změnu ve vztazích se svou kamarádkou: „Když jsem přišla k Heleně na návštěvu, nebo ona ke mně, pokaždé rozhovor stočila na politiku. Opravdu pokaždé. A mě to bylo nepříjemné, protože já jsem člověk, který nerad mluví o tom, koho bude volit. Považuji to za osobní věc, něco jako víru. A mám z minulých let špatné zkušenosti s tím, že volím pana Babiše. Tak o to víc radši svoji volbu nikde neříkám,“ svěřuje se paní Věra. Je vidět, že jí to, co se stalo mezi ní a její kamarádkou, hodně trápí. „Při každé takové návštěvě mi Helena podsouvala, že nerozumím tomu, jak to chodí, že jsem nezodpovědná a nemyslím na budoucnost. Dokonce mi jednou řekla, a to se mě hodně dotklo, že se mi vlastně ani nediví, že volím Babiše, protože nemám děti a nemusím myslet na budoucí generace. To mě opravdu hodně mrzelo, protože kamarádka dobře věděla, že děti jsem ze zdravotních důvodů mít nemohla.“

Podle paní Věry stála za změnou postojů její kamarádky právě vnučka: „Nepochybně to měla Helena od ní. Několikrát se totiž zmínila, že Tereza s ní vede politické debaty. Helena byla pyšná, že má její vnučka takový rozhled. Když tady byla na prázdninách, že vzala dokonce Helenu a jejího manžela i na nějaké přednášky.“ Paní Věra sice neví, kdo je organizoval, ale prý to byly politické přednášky: „Týkalo se to Ukrajiny a naší vlády, Helena tenkrát mluvila, že musíme Ukrajině pomáhat a hrozně nadávala na Babiše, Okamuru a všechny, kdo to vidí jinak. Věděla, že já volím pana Babiše a na Ukrajinu nemám jasný názor, tak mě to od ní přišlo hodně okaté. Jako kdyby mě chtěla naštvat,“ vzpomíná paní Věra. Když vnučka její kamarádky odjela, nic to nezměnilo. „Helena už zůstala stejná, nebo abych to líp řekla, je to spíš horší,“ stýská si paní Věra. „Nějak na podzim se začaly řešit komunální volby, to taky agitovala, a pak se začalo s volbou prezidenta.“ Kamarádka paní Věry prý v prvním kole volila Danuši Nerudovou, ve druhém podporuje generála Pavla: „Přinesla mi spoustu letáků a prospektů, abych si to prý načetla. Když tady ale viděla noviny od pana Babiše, prohlásila, jak prý můžu takové manipulativní žvásty číst. Řekla mi, ať to spálím. To mě už naštvalo, tak jsem odpověděla, že stejně tak můžu spálit to, co mi ona přinesla. A že já budu volit, koho chci. Ona se taky naštvala a uraženě prohlásila, že jsem prý zaslepená a když podporuju lháře a zloděje, je s mým charakterem něco divného,“ popisuje dramatickou situaci ParlamentnímListům.cz paní Věra. To, že přišla o kamarádku, ji bolí lidsky, ale obnáší to i praktické problémy: „Vždy jsme tu byly jedna pro druhou, teď mi ale Helena už nezvedá telefon. Zůstala jsem opravdu sama. Mám problémy s kyčlemi, špatně chodím, a tak nemůžu ani moc do společnosti, kde bych se mohla s někým jiným seznámit. Začátkem roku jsem byla nemocná, a tak jsem Heleně volala, jestli by mi nedovezla menší nákup. Nezvedla mi telefon a na esemesku reagovala stručným NE. Já nechci být nikomu na obtíž ani si stěžovat, jiní jsou na tom mnohem hůř,“ říká paní Věra, „ale myslím, že tohle jsem si nezasloužila. Nemyslela bych si, že třicet let po revoluci se k sobě lidi budou chovat jako hyeny kvůli tomu, koho volí.“

Podobnou zkušenost jako paní Věra má i Ladislav B., sedmdesátník z Heřmanova Městce. Je to aktivní senior, chodí na kulturní akce, zajímá se o veřejné dění, ovládá počítač i další moderní technologie: „Za komunistů jsem nemohl studovat, šel jsem tedy k pásu do výroby, ale řekl bych o sobě, že jsem sečtělý člověk,“ říká ParlamentnímListům.cz pan Ladislav. V obou předchozích prezidentských volbách volil Miloše Zemana, prý je mu blízký jeho rozhled a humor: „Líbí se mi, jak mluví a jak umí pojmenovat i složité věci jednoduše, aby to každý pochopil. Je pravda, že poslední dva roky, co moc veřejně nevystupuje, už to není tak slavné, ale nikdy jsem nezapochyboval, že jsem ho volil. Nyní volím Andreje Babiše, ale vadí mi, jaká kampaň se proti němu i jeho voličům vede.“ Ladislav říká, že se ho dotýkají tvrdá až dehonestující slova, kterými příznivci Petra Pavla útočí na starší lidi, kteří tvoří výraznou část Babišova elektorátu: „Staří lidé mají taky právo volit. Nejsou omezení nebo blbí. Jen mají jiný pohled na to, kdo by měl být prezident. A není se jim co divit, je to přece přirozené, že starší budou volit jinak než mladší. Já ty mladé taky neurážím proto, že volí třeba Piráty. Ale oni mě, a nás jako seniory, urážejí, a to mi vadí. Minule jsem do jedné diskuse na facebooku napsal, že Andrej Babiš pro seniory udělal hodně, že naši otázku často veřejně řešil, a že si ho proto vážím. Odpověď byla, teď už si přesně nevzpomenu, ale něco jako „doufám, že tenhle starej ksindl Babišovi brzo vychcípá,“ líčí ParlamentnímListům.cz pan Ladislav.

Dostali jsme kontakt i na paní Miluši, která také kvůli prezidentským volbám zakusila sílu manipulativního přesvědčování. Její děti jí několikrát týdně posílají e-maily, kde se ji snaží odradit od volby Andreje Babiše. „Jsou to většinou hlavně odkazy na nějaké články. Už jsem to ale přestala číst,“ říká ParlamentnímListům.cz paní Miluše. „Několikrát jsem dceři vysvětlovala, že budu volit pana Babiše. Mně je úplně jedno, koho volí ona. Ale ona tvrdí, že tomu nerozumím, že Babiš je gauner a důchodce zneužívá. Já si to však nemyslím, protože za vlády Andreje Babiše se mi po dlouhé době zvýšila kvalita života. Poznala jsem to na penězích,“ vysvětluje Miluše. „Máme kolem toho v rodině hodně debat, a je to únavné. Ještě horší je to s druhou dcerou. Ta se zapojila jako dobrovolnice do kampaně Pavla Fischera. Roznášela letáky a lákala lidi k volbám, úplně tím žije.“ Miluše přiznává, že rozdílné politické preference ovlivnily i vánoční svátky: „Letošní Vánoce byly opravdu divné, protože místo pohody dcery řešily, jaký prezidentský kandidát řekl hezčí vánoční přání, kdo se jak vyfotil, a tak podobně. Navážely se zase i do Andreje Babiše, že je tam někde vyfocený v čepici jako Santa Claus. Já tohle ale vůbec neřeším. Byla jsem z toho smutná. Z politiky se stalo něco, co lidi rozděluje i o Vánocích,“ uzavírá smutně pro ParlamentníListy.cz paní Miluše.

Výše popsaných příkladů seniorů, kteří kvůli volbě prezidenta čelí tlaku, je mnohem více. Mnozí se ale bojí mluvit nebo si manipulaci, která je na nich páchaná, ani nepřipouštějí: „Senioři často mlčí, i když se jim prokazatelně děje křivda,“ vysvětluje ParlamentnímListům.cz psycholožka Romana Svíbová. „Psychický tlak kvůli volbě toho či onoho kandidáta se skutečně může stát problémem v rodinách, mezi přáteli, ale může k němu dojít i od cizích lidí, např. formou řetězových e-mailů. V posledních letech je tento způsob komunikace vůči seniorům bohužel častější, protože média zdůrazňují, jaké strany starší voliči preferují.“

Podle psycholožky se pak ve společnosti projevuje „stereotypizace, která staví seniory do role slabých a snadno ovlivnitelných hlupáků, kteří nerozumí současnému dění a podléhají populismu. To však může vést až k dehumanizaci, kdy seniory přestaneme brát jako lidské bytosti. A pak je snadné uchýlit se k nadávkám, nátlaku nebo dokonce k agresi,“ vysvětluje Romana Svíbová. Pokud senioři mají pocit, že se s nimi nezachází dobře, mohou se podle psycholožky obrátit na různé neziskové organizace: „Například Nadace Senior nebo Život 90 poskytují bezplatné telefonní linky, kde vyškolení odborníci poradí, co dál,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz Romana Svíbová.