„Kvůli volbám jsem přišla o nejlepší kamarádku,“ povzdechne si smutně Věra S. z vesničky u Hradce Králové. ParlamentníListy.cz na ni získaly kontakt od místního zdroje, samotná Věra. S. se ale bála vystupovat pod svou identitou, na její žádost jsme tak její jméno změnili.

Sedmasedmdesátiletá dáma žije už léta sama. Manžel zemřel před osmi lety, děti spolu neměli. Sourozenci paní Věry bydlí na Moravě a vídají se sporadicky. Pro paní Věru se tak stala nejbližší osobou kamarádka Helena. „Pracovaly jsme spolu v ZVÚ, naši manželé spolu taky dobře vycházeli,“ vzpomíná Věra S. „Jezdili jsme jako páry na dovolenou, prostě takové čisté přátelství.“ O politice se prý vždy diskutovalo, protože manželé obou dam měli rozdílné názory. Nikdy to prý ale nepřerostlo v nevraživost: „Můj manžel Pavel velmi rychle po revoluci poznal, že nový režim není o nic lepší než ten předchozí. Tohle se nenosí říkat, ale pro nás, obyčejné lidi, se toho mnoho nezměnilo. Sice můžeme cestovat a máme svobodu slova, ale ekonomicky jsme na tom hůř, stoupla kriminalita, lidi končí pod mostem, mladí si nemohou dovolit vlastní bydlení, a tak bych mohla pokračovat. Rozumíte mi, můžete to takhle napsat?“ ptá se paní Věra. Když ji ujistíme, že její slova uveřejníme přesně tak, jak je řekla, viditelně se jí uleví. „Tomu se až těžko věří, dneska lidi mají kolikrát strach cokoli proti tomuhle zřízení říct.“ Když podotkneme, že podle tohoto jejího vyjádření to s tou svobodou slova nebude tak horké, paní přisvědčí: „No, a to je právě důvod, proč říkám, že dnes to není o moc lepší. Ještě před pár lety jsme se ale o politice s Helenou a jejím manželem normálně bavili,“ říká Věra. „A když jsme se neshodli, tak jsme na to zas rychle zapomněli. Nebyl to důvod si k sobě zavřít cestu. Po smrti mého manžela hovory o politice mezi námi ale skoro ustaly, protože to bylo spíš téma chlapů. Pak se ale něco změnilo…“ Podle paní Věry se harmonické vztahy začaly hroutit během minulého roku. „Přibližně během léta, kdy u Heleny s manželem byla na prázdninách vnučka. Ta byla vždy hodně akční, taková veselá dívka, kterou se moji přátelé chlubili. A já jim to přála,“ vypráví paní Věra. Vnučka jejích přátel se prý kdysi angažovala v protibabišovských demonstracích a podporovala různé neziskové projekty. „Pracovala v charitě, dělala sbírku pro uprchlíky a podobně. Prostě akční děvče, které má, jako všichni mladí, hodně ideálů,“ popisuje ParlamentnímListům.cz paní Věra. Vnučka prý u přátel paní Věry strávila několik týdnů, protože měla v blízkém Hradci Králové brigádu. A do té doby datuje paní Věra změnu ve vztazích se svou kamarádkou: „Když jsem přišla k Heleně na návštěvu, nebo ona ke mně, pokaždé rozhovor stočila na politiku. Opravdu pokaždé. A mě to bylo nepříjemné, protože já jsem člověk, který nerad mluví o tom, koho bude volit. Považuji to za osobní věc, něco jako víru. A mám z minulých let špatné zkušenosti s tím, že volím pana Babiše. Tak o to víc radši svoji volbu nikde neříkám,“ svěřuje se paní Věra. Je vidět, že jí to, co se stalo mezi ní a její kamarádkou, hodně trápí. „Při každé takové návštěvě mi Helena podsouvala, že nerozumím tomu, jak to chodí, že jsem nezodpovědná a nemyslím na budoucnost. Dokonce mi jednou řekla, a to se mě hodně dotklo, že se mi vlastně ani nediví, že volím Babiše, protože nemám děti a nemusím myslet na budoucí generace. To mě opravdu hodně mrzelo, protože kamarádka dobře věděla, že děti jsem ze zdravotních důvodů mít nemohla.“

Podle paní Věry stála za změnou postojů její kamarádky právě vnučka: „Nepochybně to měla Helena od ní. Několikrát se totiž zmínila, že Tereza s ní vede politické debaty. Helena byla pyšná, že má její vnučka takový rozhled. Když tady byla na prázdninách, že vzala dokonce Helenu a jejího manžela i na nějaké přednášky.“ Paní Věra sice neví, kdo je organizoval, ale prý to byly politické přednášky: „Týkalo se to Ukrajiny a naší vlády, Helena tenkrát mluvila, že musíme Ukrajině pomáhat a hrozně nadávala na Babiše, Okamuru a všechny, kdo to vidí jinak. Věděla, že já volím pana Babiše a na Ukrajinu nemám jasný názor, tak mě to od ní přišlo hodně okaté. Jako kdyby mě chtěla naštvat,“ vzpomíná paní Věra. Když vnučka její kamarádky odjela, nic to nezměnilo. „Helena už zůstala stejná, nebo abych to líp řekla, je to spíš horší,“ stýská si paní Věra. „Nějak na podzim se začaly řešit komunální volby, to taky agitovala, a pak se začalo s volbou prezidenta.“ Kamarádka paní Věry prý v prvním kole volila Danuši Nerudovou, ve druhém podporuje generála Pavla: „Přinesla mi spoustu letáků a prospektů, abych si to prý načetla. Když tady ale viděla noviny od pana Babiše, prohlásila, jak prý můžu takové manipulativní žvásty číst. Řekla mi, ať to spálím. To mě už naštvalo, tak jsem odpověděla, že stejně tak můžu spálit to, co mi ona přinesla. A že já budu volit, koho chci. Ona se taky naštvala a uraženě prohlásila, že jsem prý zaslepená a když podporuju lháře a zloděje, je s mým charakterem něco divného,“ popisuje dramatickou situaci ParlamentnímListům.cz paní Věra. To, že přišla o kamarádku, ji bolí lidsky, ale obnáší to i praktické problémy: „Vždy jsme tu byly jedna pro druhou, teď mi ale Helena už nezvedá telefon. Zůstala jsem opravdu sama. Mám problémy s kyčlemi, špatně chodím, a tak nemůžu ani moc do společnosti, kde bych se mohla s někým jiným seznámit. Začátkem roku jsem byla nemocná, a tak jsem Heleně volala, jestli by mi nedovezla menší nákup. Nezvedla mi telefon a na esemesku reagovala stručným NE. Já nechci být nikomu na obtíž ani si stěžovat, jiní jsou na tom mnohem hůř,“ říká paní Věra, „ale myslím, že tohle jsem si nezasloužila. Nemyslela bych si, že třicet let po revoluci se k sobě lidi budou chovat jako hyeny kvůli tomu, koho volí.“