Média při referování o kauze H-System, zvláště nyní po vynesení rozsudku Nejvyššího soudu, na jehož základě se musí lidé z domků do měsíce vystěhovat, psala též o tom, kdo je konkursní správce H-Systemu JUDr. Josef Monsport. 

Monsportův podíl na perzekuci členů Jazzové sekce v době komunistického režimu byl několikrát zmíněn. ParlamentníListy.cz se proto zeptaly přímého svědka a pamětníka tehdejších případů a praktik současného advokáta mocných, jak bývá doktor Monsport označován. Oním pamětníkem je předseda zmíněné Jazzové sekce Karel Srp, který si při vzpomínání na Monsporta rozhodně nebral servítek.

„Josef Monsport patřil k dychtivé smečce normalizátorů. Mnohokrát byl při mých výsleších, z jeho úst zaznělo tehdy v devět večer, že mne v poutech za chvíli odvezou na Ruzyň. Potlačoval smích, zatímco jeho sekretářka se štěstím rozchechtala, že jsem ji okřiknul. Monsport dnes tvrdí, že dodržoval zákon. Neříká, že s fakty zacházel tak, aby disidentům vyšrouboval nejvyšší trest. Byli z něj diví i sami estébáci,“ říká pro ParlamentníListy.cz Karel Srp.

Podle jeho slov se dodnes nikdo nezabýval podpůrnými organizacemi, které udržovaly fungování normalizace. „Přitom model represí vůči Jazzové sekci by minulý režim svlékl do naha. Nikdy jsem nečetl o patrech kanceláří Výboru lidové kontroly, odboru revize Ministerstva kultury, odborech vnitřních správ národních výborů nebo o Správě vyšetřování Veřejné bezpečnosti Ministerstva vnitra. Sám jsem po listopadu 1989 přebíral obrovský barák, který byl utajovanými písemnostmi plný až po půdu, mimo jiné s podepsanými účtenkami některých tzv. politických emigrantů,“ vypráví Srp.

„Po rozkazu ministra vnitra Sachera z 2. února 1990 k zajištění stability politického vývoje, kdy nařídil materiály na určitý okruh lidí ukrýt do plechových obalů, kde jsou dodnes, jsem byl z funkce odvolán a krátce nato už stál ve frontě na pracáku. Ironií bylo, že v té frontě jsem byl s vnitráky, kteří uskutečnili listopadový převrat,“ pokračuje předseda Jazzové sekce.

„Zpět k Monsportovi: V Československé socialistické republice neexistovala cenzura. Odporovala by Helsinkám. Zato každý musel mít tzv. vydavatelské oprávnění. To se netýkalo spolků, které měly ediční činnost pro své členy ve stanovách. A jestliže právě v těchto dnech uplynulo 46 let od posledního soudu za tzv. podvracení republiky (Tesař, Battěk aj.), pak po Helsinských dohodách stát již nemohl navenek argumentovat nestabilitou Československé socialistické republiky, ale nastoupily zástupné paragrafy: za ekonomiku. V případu Jazzové sekce v 80. letech byl Monsport již několikerým prokurátorem. Předchozí to vzdali pro nedostatek důkazů. Jako mladý mocipán postavil obvinění na neodečítání nákladů např. na vydávání knih nebo pořádání výstav a koncertů. Byly to faktury za sály Lucerny, tiskárny, telefony atd. Z členů Jazzové sekce, ani nikdo z autorů nebyl placen. Vše šlo na příjem a vedeno v jednoduchém účetnictví, kontrolovaném berňákem ve Vodičkově ulici. Jednalo se o zisk na činnost organizace, zejména nájem a poštovné,“ referuje Karel Srp.

Přímo ve svém archivu má uschované historické dokumenty, které se jeho případu týkaly. Může tak předložit kupříkladu Monsportem podepsané příkazy k domovním prohlídkám, souhlasy s otvíráním poštovních zásilek pro Srpa a další členy Jazzové sekce, uvalení vazby apod.

„V této chvíli jsem v rychlosti posbíral přes šedesát ověřených úředních dokumentů s podpisy Monsporta. Bez jeho souhlasu by nemohlo začít zatýkání, věznění a dojít k výslechům přes 200 členů Jazzové sekce po celé republice,“ sděluje Srp a ukazuje zhruba tři desítky dokumentů s podpisem doktora Monsporta.