Spor s knížecím rodem Lichtenštejnů a Českou republikou pokračuje. Rod, který do konce druhé světové války vlastnil na území naší země značné majetky, se hodlá dál bránit a usilovat o navrácení toho, co mu bylo zkonfiskováno.

Nově se Lichtenštejnsko hodlá bránit u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Už dříve neuspělo u českých soudů. Lichtenštejnové argumentují především tím, že Benešovy dekrety byly k zabavení veškerého jejich majetku na území tehdejšího Československa použity neoprávněně.

“Namísto individuální stížnosti, jakých soud během své existence řešil zhruba milion, zamířila z Vaduzu do Štrasburku výrazně vzácnější mezistátní stížnost, kdy jeden stát žaluje druhý. Takových případů řešil štrasburský soud zatím jen něco přes dvacet.“ napsal server Hlídací pes. 

Na mezistátní stížnost došlo ale až poté, co Lichtenštejnové podali takřka tři desítky žalob k českým soudům, a neuspěli. Podle serveru se přitom Lichtenštejnové s Českem dlouho soudit nechtěli a stáli třeba jen o symbolickou dohodu.

Někteří historikové dlouhodobě lichtenštejnské nároky podporují a opírají to o tvrzení, že knížecí rod nejenže s nacisty nespolupracoval, ale dokonce třeba pomáhal Benešově exilové vládě v Londýně a o žádné kolaboraci nemůže být řeč.

V nedávné době se v reakci na to ve veřejném prostoru objevily názory, že mezinárodním sporem si jen Česká republika udělá pořádnou ostudu a měla by se snažit s Lichtenštejny domluvit a spor urovnat mimo pozornost evropské veřejnosti.

Jak to tedy s knížecím rodem, který nyní vládne jednomu z nejmenších evropských států, bylo? Pojďme k jádru věci. Jak se ukázalo, existují historické prameny, které výše uvedená tvrzení vyvrací a dokonce dokládají opak.