„Možnosti integrace islámu do neislámských národů a studium islámské historie se snaží občas identifikovat mezníky, při nichž se chování islámských menšin mění. Do jednoho procenta celkové populace jsou v klidu, kulturně a jazykově přizpůsobivé, poslušné zákonů, neagresivní, vstřícné. Snaží se nelišit od domácího obyvatelstva,“ začal o stavu islamizace Evropy spisovatel Benjamin Kuras. Stalo se za zavřenými dveřmi při debatě o politickém islámu, která se konala v konferenčním sále Církve husitské v pražském Karlíně. Hlavním hostem byl ale americký expert na politický islám a autor mnoha knih Bill Warner. Ten hovořil na téma Hidžra – migrace jako součást islámské doktríny.

Kuras: Proměna imigrace v kolonizaci

Centrum pro studium politického islámu chce vyjít z ilegality. Donedávna o něm byly známy jen kusé informace na internetu, že sídlí v Brně. Nyní by se centrum mělo otevřít veřejnosti mnohem více. I když tato akce byla, jako jedna z prvních, zatím ještě jen pro zvané. Hned u vchodu do menší místnosti si každý mohl zdarma vzít všechny čtyři Warnerovy knihy, které byly přeloženy do češtiny. Čerstvou novinkou je mezi nimi Samostudijní kurz politického islámu.

O islamizaci Evropy následně Kuras pokračoval už slovy, která budí obavy. Další dvě fáze islamizace totiž už nejsou na poslech až tak příjemné: „Fáze od jednoho do čtyř procent přináší postupně tlak na domorodou společnost, aby tolerovala jejich odlišnost. Troufaleji se zviditelňují odlišným oblékáním, rostoucím počtem restaurací, halal řeznictví, kulturních center a mešit. Vytvářejí vlastní čtvrti, které si přetvářejí v kopie islámských zemí a zavádějí své tradice, zvyklosti a zákony. Začínají islám veřejně propagovat pouličními stánky s literaturou, mediálním zviditelňováním, vstupem do politiky, médií, školství, policie a soudnictví. Získávají konvertity a skupinově se modlí na ulicích. Kritiky čehokoliv islámského obviňují z islamofobie, rasismu a xenofobie, čímž mění myšlení domorodé společnosti na pocity studu a viny. Pronikají do domorodé společnosti zaváděním halal stravy ve školách, nemocnicích a ve věznicích, vymáháním práv na modlitební přestávky v zaměstnání, zákazem prodeje alkoholu a podobně. Občas si veřejně agresivně zademonstrují, aby odhadli míru tolerance domorodců. Pak nechají několik umírněných a integrovaných muslimů, aby se od demonstrace veřejně distancovali, aby domorodce zase na chvíli uchlácholili, že se nic neděje. Importují si radikální imámy školené v madrasách sponzorovaných Saúdskou Arábií. Těch má třeba jen Pákistán, odkud pochází velký počet imámů v Británii, 24 000.“

A nakonec už začal autor mnoha knih o kolonizaci: „Jak se blíží ke čtyřem procentům, přecházejí v útok na domácí kulturu a napadají ji jako degenerovanou, nemorální a vulgární. Veřejně se začínají hlásit k agresivním formám islámu a netají se cílem domácí kulturu zničit, její zemi ovládnout a nastolit zákon šaría. Od této fáze velení islámské komunity přebírají radikálové a integrální umírněné muslimy umlčují. Domácí instituce a veřejný prostor už mají natolik přizpůsobeny pro svou podporu, že občanská obrana začíná být nesnadná a nebezpečná. Tím se imigrace mění v kolonizaci. A jaký je mezi nimi rozdíl? Imigrace je přesun s cílem integrovat se v národě, do něhož se přesouvám, přizpůsobit se mu a stát se jeho součástí. Kolonizace je přesun s cílem tento národ ovládnout, změnit, přizpůsobit si a nakonec vyměnit, nahradit či eliminovat. Tomu se v islámu říká hidžra.“

Dokument: Fackovaní a kamenovaní křesťané

Kuras pro doplnění svých alarmujících slov o tom, kam až se dostala Velká Británie, kde žije, prezentoval kamerový záznam z východního Londýna. Byl natočen před měsícem u mešity poblíž business centra v londýnské City. Malá skupina křesťanů tam vyslovila právo na život ve vlastní zemi způsobem, kterým se v ní žilo po staletí. V dokumentu řve na pár domorodců dav vousatých a zuřících muslimů, že mají jít domů. Bílá konvertitka jim vysvětlí: „U vašich zasraných kostelů taky nic takového neděláme.“ Muslimský radní zvolený za inkriminovaný obvod vybízí křesťany, aby do pěti minut odešli, přičemž ženě ani ruku nepodá. Protestující jsou následně davem napadeni a kamenováni.

Statistika je neúprosná. Publicista uvádí, aby bylo jasno, že v Anglii je podle posledních zpráv tři a půl milionu muslimů, tedy 5,5 %. Další údaje jsou prý z roku 2014, ale také leccos napoví. Dánsko 4,1 %, Řecko 4,7 %, Švédsko 4,9 %, Německo 5 %, Nizozemí  5,5 %, Belgie 6 %, Rakousko 6,2 %, Francie 9,6 %, Bulharsko 13,4 % a u zemí mimo EU uvede třeba Švýcarsko 5,7 % a Rusko 19 %. „Jsou to číslice odhadované, pravděpodobně podhodnocené, protože jde o muslimy oficiálně legálně v těchto zemích usazené, ale neberou v úvahu početně neodhadnutelné ilegály. EU jako celek je podle těchto odhadů na pětadvaceti milionech, tedy na 5 procentech. Například v Bruselu a Vídni tvoří padesát procent prvňáčků na školách muslimské děti. Během dvaceti let budou západní Evropané ve svých velkých městech menšinou. Současné stěhování bílých domorodců z měst na venkov se totiž zrychluje. Z Londýna se za posledních deset let odstěhovalo 600 000 lidí. Tímto tempem by Evropany během jedné generace mohl stihnout osud Inků a Aztéků, se zbytky původní civilizace dožívající v horách mimo hlavní města,“ uzavřel Benjamin Kuras.

Prezentace: Nepřetržitý džihád ve dvou minutách

Hlavní host Bill Warner se debaty zúčastnil i s manželkou. „Jsem vědec, mám rád fakta. Chci mluvit  o zcela jiném druhu imigrace, než na jaký jsme na Západě zvyklí. Mí předci přišli do Ameriky proto, aby ji vybudovali. Pojem pro imigraci v islámu je hidžra. Má jiný význam, než co si myslíme. Mohamed kázal třináct let v Mekce, převrátil na islám 150 lidí. Pak emigroval do Medíny, stal se politikem a džihádistou. Když zemřel, tak tam zůstali jen muslimové. To zmanená, že politcký islám a džihád byly velmi efektivní a nebezpečné,“ rozebral život proroka Mohameda s tím, že pro druhou hidžru sestavil prezentaci. Na plátně se objeví mapa Středního východu a Středomoří, na které je označeno 548 bitev. Ty byl vedeny ve jménu islámu. Dvanáct set let bitev zde proběhne ve dvou minutách a prostor, kam se rozšířil islám, se mnohnásobně zvětší.

Džihád je prý průběžný a neustálý po vzoru Mohamedových výbojů. A co se stane, když islám vstoupí na území jiného civilizačního bloku?  „V Turecku byla řecká a křesťanská kultura, nyní je z 99,7 % muslimské. Pokud necháte působit islám po nějakou dobu v nějaké civilizaci, tak se po čase stane stoprocentně islámskou. Zánik a kulturní vyhlazení je vzorcem. Irák, Sýrie, Turecko, severní Afrika, Egypt. To vše bývaly křesťanské země – a dnes jsou muslimské. Afghánistán byl buddhistický, Pákistán a Malajsie hinduistické. Efekt je jasný. Příčinou je doktrína islámu. Ten je založen na Koránu a Mohamedovi. Není to až tak složité, jak se nám mnozí snaží nakukat,“ vysvětlil.

Warner: Korán míru, Korán boje

Podle Američana, jehož knihy o islámu byly přeloženy už do více než patnácti jazyků, existují dva korány. "Korán náboženství a míru, který vznikl v Mekce. Korán z Medíny je politický a obsahuje džihád. Jak se liší? Třeba v toleranci. V prvním Mohamed říká: „Vy máte své náboženství a já mám své.“ V druhém přichází agrese: ‚Já vrhnu do srdcí káfirů hrůzu a vy jim usekejte hlavy a konečky prstů.‘ Nicméně Korán je opravdu pouze čtrnáct procent doktrinálního textu. Zbytek je o Mohamedovi. Islám je totiž dualistická ideologie a proto může existovat mírumilovný vedle válečného textu,“ vysvětlil a ukázal i statistiku, podle níž se v mekkánské knize o džihádu téměř nepíše. Podobné je to s nenávistí ke káfirům, tedy bezvěrcům, modlářům či „těm, co zatajují pravdu islámu“ anebo k židům. Zato kniha z Medíny je plná nenávisti.

„Proto, když mi říkají něco kladného o islámu, odvětím, že jde jen o polovinu pravdy,“ dodal ke zmíněnému dualismu. Podle něj není islám nikdy spokojen s polovinou úspěchu. A bojuje proti káfirům, dokud nebudou všechna náboženství patřit Aláhovi. „Každý káfir je nepřítel. Politický islám a jeho doktrína to požaduje a historie to prokazuje. Jediný způsob, jak by to bylo možné odrazit, je válka. Islám byl vyhnán ze Španělska pomocí totální války. Pak se ale vrátil. Islám se nemůže asimilovat, musí dominvat, to je doktrína. To není názor. Může se vám to líbit, nemusí, ale to je jako byste neměli rádi zákon gravitace,“ pustil klíče na stůl a ony zákonitě spadly.

Korán prý zcela jasně rozděluje lidsto na muslimy a káfiry a pravdivé přátelství mezi muslimem a káfirem není možné. „Káfiři mohou být podváděni. Důvod hidžry je zavedení šaríii. Jsou čtyři druhy džihádu a jediný, o kterém se mluví v médiích, je džihád mečem. Nicméně opravdový problém je džihád slovem. Nevím, kolik lidí přesně zemřelo v Bruselu, ale nebylo jich asi víc, než ten den zemřelo při autonehodách. Velmi zrádné a podprahové jsou tedy džihád slova, písma a peněz. V koránu se opakuje, že muslim musí dát peníze na džihád. Saúdská Arábie praktikuje džihád pomocí peněz. Vydává více peněz na export wahhábského islámu, než kolik dal SSSR na vrcholu své slávy do vývozu komunismu. Kupodivu šíření islámu v USA nejvíce napomáhají církve, protože ty už nestojí za odvahou a kuráží, ale hlásají soucit, tedy všem podstrkují, abychom byli milí,“ podotknul Warner.

USA: Muslimské bratrstvo a ideologický boj

Nad oběma řečníky visel kříž. Američan pak začal v souvislosti s islámem hovořit o domovině. „V USA je velmi mocné Muslimské bratrstvo. Žiju ve státu Tennessee. Tam guvernér prosadil, že o terorismu a prosazování práva budou moci ostatní vzdělávat hlavně odborníci z Muslimského bratrstva. Na federální úrovni to je podobné. Mám dva přátele, kteří o tom přednášeli v FBI a dostali od prokurátora zákaz. Poradcem Hillary Clintonové je muslimka, jejíž otec byl profesorem na univerzitě zřízené Muslimským bratrstvem. Mám proto jasno, koho budu volit. Poradci Donalda Trumpa se obávají politického islámu stejně jako já. Když vyhrají republikáni, budu asi dost často jezdit do Washingtonu, D.C.,“ sdělil.

Lidé smýšlející jako Warner prý mají dva nepřátele. Vzdálený islám a blízké apologety islámu. „S nimi je třeba nyní ideologicky bojovat. Nelze se vymezovat vůči islámu, jako vůči náboženství. Ale je třeba zvedat hlas ohledně rovnoprávnosti žen a mužů, násilí na ženách, sňatků dětí a tak dále. Je třeba se vymezovat vůči různým aspektům islámu. Třeba proti polygamii. To jsou věci, které každý odsoudí. V Americe se na otázku: ‚Jak sníte slona?‘, odpovídá: ‚Po kouskách.‘ Nikdo nás nezachrání, musíme to udělat sami pro naše děti a vnučata. Je to válka, informační válka o naši civilizaci. Musíme se vrátit ke kritickému myšlení. Nicméně mám i dobré zprávy. V USA se sice píší o islámu články, jaké se píší, ale my někdy i s devadesáti procenty dominujeme v komentářích. Vycházejí sice kladné články o islámu, ale čtenáři jim v reakci řeknou ne,“ podotkl.

Uzavřenou debatu uspořádalo Centrum pro studium politickéh islámu (CSPI), což je neziskové sekulární apolitické mezinárodní vzdělávací hnutí. Jde o celosvětovou síť poboček, jejíž členové se zabývají psaním, překládáním, výukou, sociálními sítěmi, vydáváním a distribucí knih a tak dále. Fyzické pobočky má v Chile, USA, Česku, Polsku, Litvě, Maďarsku a na Slovensku. "Koho to zajímá, ať nám pomůže. Chceme vzdělávat lidi ve vnímání politického islámu a potřebujeme dobrovolníky. Máme už první lektory politického islámu, kteří budou chodit třeba do škol. V podstatě začínáme, zanedlouho bude zpuštěna nová a přehlednější verze webových stránek, kde si bude moci každý stáhnout Warnerovy knížky a tak dále. Prostě jdeme s kůží na trh," sdělil představitel CSPI Milan Podlipný.

Konference se zúčastnilo zhruba třicet lidí, mezi nimi třeba členové z hnutí Blok proti islámu ale i zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček. "Některé levicové organizace v USA podporované vládou mě prohlašují za jednoho z deseti největších amerických xenofobů, islamofobů a rasistů, takže se se mnou raději nefoťte. Podobná přednáška, jako tato, by na jakékoliv americké univerzitě nebyla možná. Je třeba odmítnout politickou korektnost. Ať si klidně říkají, že jsem jedna z nejvíce bigotních postav USA, ale já to nevzdám," doplnil odhodlaně Bill Warner. Členové Bloku proti islámu mu ohledně označení za rasistu či xenofoba, která se denodenně sypou i na jejich hlavy, ironicky odvětili: "Vítejte do klubu!"