Rumunský Banát – území západní části této balkánské země při toku Dunaje a v části jeho nížiny bylo od první poloviny 19 století obydleno stovkami českých kolonistů, především ze západních, ale také středních Čech. Během mnoha let se tu vytvořila oblast s několika vesnicemi (Svatá Helena, Rovensko, Eibentál, Gernik, Bígr, Šumice), která si žila vlastním životem, snažila se být ekonomicky soběstačná a udržovala jazyk i tradice typické pro oblast původu.
„V současnosti vesnice prakticky vymírají,“ říká jeden z nejpovolanějších – Ivo Dokoupil z obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni, který se Banátem dlouhodobě zabývá.“ Mladí lidí jak to šlo odjeli do Čech – většinou za prací, a už tam zůstali. Takže dnes jsou vesnice poloprázdné, žijí tu především starší lidé a jejich potomci se sem vracejí tak maximálně o prázdninách.“ Po pádu Ceaucescova režimu v roce 1989 se otevřely dříve přísně střežené hranice Rumunska a lidé tak konečně mohli cestovat. A protože vinou špatných privatizací a hospodářského útlumu byla možnost zaměstnání vskutku minimální, co by také především mladou generaci v této části země drželo. I nyní je tu stále těžký život, políčka na vyprahlých vápencových skalách s minimem půdy stačí tak na uživení rodiny a prodání nějakých přebytků ve městečkách u Dunaje.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala