Předseda Senátu Miloš Vystrčil se svou cestou na Tchaj-wan stále slaví úspěch. Alespoň mezi svými stranickými kolegy, byť rozhodně nejen tam. Šéf horní komory v úterý večer zavítal do pražských Běchovic, kde na setkání s občany podpořil senátního kandidáta Eduarda Stehlíka a současně pohovořil o tom, jak to s cestou bylo, co jí předcházelo a jak probíhala.

Připomněl, že se záměrem Tchaj-wan navštívit přišel jeho předchůdce ve funkci Jaroslav Kubera, který ale v lednu nečekaně zemřel. Před tím podle Vystrčila čelil mimořádnému tlaku nejen ze strany komunistické Číny, ale i od českých „prodavačů svobody“, kteří na Kuberu zaklekli. Šlo podle něho zejména o prezidenta Zemana, ale i premiéra Babiše a čínského velvyslance.

Poté, co Vystrčil po zesnulém Kuberovi převzal funkci šéfa Senátu, začal se podle svých slov rozhodovat, zda na svého předchůdce naváže a cestu uskuteční. K připravované návštěvě ale prý příliš podkladů nezbylo, protože věci, které cítil, že jsou správné, dělal především intuitivně.

Než se podle svých slov sám rozhodl, všechno důkladně zvažoval a rozmýšlel. „Vždycky než člověk učiní nějaké rozhodnutí, poradí se s lidmi, kterých si váží nebo o kterých si myslí, že mají srdce na pravém místě. Mezi lidmi, se kterými jsem o tom mluvil, byl Petr Pithart, Mirka Němcová, Přemek Sobotka a samozřejmě Petr Fiala,“ uvedl Vystrčil a později prozradil i další jména lidí, s nimiž o své chystané cestě mluvil. Patří mezi ně sinoložka Olga Lomová nebo bývalý zpravodaj ČT v Číně Tomáš Etzler. Ocenil též, že ho podpořila většina členů horní komory, kdy během hlasování pro cestu na Tchaj-wan zvedlo ruku 50 z 52 přítomných senátorů.

Vzhledem k situaci, jaká zde kolem rozmýšlené cesty panovala, neměl dle svých slov Miloš Vystrčil na výběr a na Tchaj-wan jet musel. „Řekl jsem si: Vystrčile, ty jsi ten borec, co před rokem 1989 chodil učit na gymnázium v Telči a držel hubu a krok. Když ti řekli, abys šel tam a tam, abys neměl problémy, šel jsi tam a tam. Neměl jsi rád komunisty, byl jsi naštvaný, že není svoboda, ale nic moc jsi s tím neudělal. Pak přišel Havel a studenti a naštěstí svobodu vybojovali. Pak sis pro sebe slíbil, že kdyby přišlo něco, co svobodu a demokracii ohrozí, už nebudeš držet hubu a krok,“ popisoval předseda Senátu, že už v životě nehodlá uhýbat ze svých principů. 

Pak byl postaven před rozhodnutí, zda na Tchaj-wan jet nebo nejet. „Stálo to přede mnou a řekl jsem si: Máš dvě možnosti, buď každé ráno vstaneš a plivneš si do ksichtu, anebo pojedeš, protože je to jediná věc, která znamená, že neztratíme svébytnost, páteř a budeme stále lidmi, kteří chtějí držet základní hodnoty, na kterých stojíme,“ doplnil.