Kytarista, zpěvák a skladatel Roman Horký se stal před několika měsíci terčem policejního vyšetřování. Na základě videa pořízeného na trampské akci, kde popřál „všem Rusům, Ukrajincům a Bulharům krásné pravoslavné Vánoce“, byl obviněn z proruských postojů a podporování ruské agrese.

ParlamentníListy.cz s umělcem po delším čase hovořily. Redakci zajímalo, jak se kauza vyvíjí, jaké vztahy panují mezi ním a ostatními umělci, i to, co nového po hudební stránce chystá…

Útěk od marasmu

„Jsem zrovna v tvůrčím procesu, natáčím novou desku. Je to album starých trampských písní z první republiky, tedy od roku 1920 do 1940,“ uvedl na úvod Horký. Na díle s ním spolupracují čtyři umělkyně: „Mám přizvané čtyři zpěvačky – Ilonu Csákovou, Pavlínu Jíšovou, Lucii Horkou a Janu Radovou. Jsou to takové čisté duše, které se snadno nepodvolí vůli systému. Dobře se mi s nimi spolupracuje nejen proto, že výborně zpívají, ale také proto, že jsou to skvělé ženské.“

Horský prý během příprav desky objevil spoustu písní, které jsou velmi krásné, ale zapomenuté: „Skoro nikdo je nezná, což je škoda. A tak jsem se rozhodl je vytáhnout na světlo. Mám tam jen dvě vlastní písně, zbytek – dalších třináct, jsou právě tyto staré trampské. Dostal jsem se díky této tvorbě do úplně jiného světa, lepšího a čistšího. A myslím, že poslechem těch písní i spousta lidí uteče ráda od marasmu, který tady zažíváme…“

Deska by měla vyjít na světlo světa 1. října tohoto roku. „Jsem tak domluvený s vydavatelem Warner Bros, tak věřím, že vše půjde podle plánu. Bude to už v době, kdy se bude pomalu schylovat k Vánocům. A tak spousta lidí může nákup desky pojmout i jako dobrý vánoční dárek,“ slibuje si Horký.

Držet hubu a krok

Jelikož na desce s ním spolupracuje Ilona Csáková, která se také stala terčem útoků kvůli svým názorům hlavně během covidové pandemie, zeptaly se ParlamentníListy.cz Horkého na to, jak se k němu chovají lidé z umělecké branže?

„Já jsem se nikdy moc nekamarádíčkoval s ostatními muzikanty,“ podotkl Horký. „Kamarády mám hlavně mezi trampy. Tam máme navzájem stejné nebo velmi podobné názory.“

„S lidmi, kteří se muzikou natvrdo živí a musejí tzv. šlapat brázdu, s nimi jsem se nikdy moc nestýkal. Ale jsem přesvědčen,“ dodal Horký vzápětí, „že mnoho těch muzikantů a zpěváků má podobné postoje jako já, ale neřeknou je. Raději mlčí.“

Důvodem jsou podle Horkého hlavně ekonomické důvody: „Mnoho z těchto lidí je existenčně závislých na dotacích. Nemůžou si proto dovolit veřejně mluvit tak, aby se znelíbili svým chlebodárcům, neboť pokud by řekli, co si opravdu myslí, už by příště žádný grant nepřišel. No, a tak musejí, jak se lidově říká – držet hubu a krok.“

Sám umělec prý nikdy nečerpal ani korunu dotací: „Nikdy jsem žádné dotace neměl. A ono to s nimi také není tak jednoduché a dosáhne na ně jen někdo, většinou ten, kdo má nejlepší vztahy. Uvedu příklad – mám kytarovou školu. Chodí tam asi tisíc žáků, je to docela populární. Ale něco to také stojí. Žádal jsem město Brno o dotaci, abych mohl pokrýt provoz a náklady s tím spojené. Úplně se na mě vyflákli. Dali ty peníze raději svým spřáteleným klukům, mnohdy značně pochybným lidem, ale s edukační činností mě poslali k šípku.“

Horký prý po této zkušenosti na dotace zapomněl: „Zanevřel jsem na škemrání u státu. Vydedukoval jsem z toho, že co si člověk neudělá, to nemá.“

Má to tak sice na jednu stranu těžší než někteří jiní umělci, ale má díky tomu absolutní nezávislost: „Svoboda je pro mě úplně nejvíc, za nic na světě bych ji nevyměnil. Je pro mě důležité dělat a říkat, co chci. Od roku 1987 jsem na volné noze, věnuji se skladbě písní, zpívání, produkování. Nechci být zavázán státu ani komukoliv. Nechci být vděčen za peníze, abych se musel hlídat a neprojevovat svou podstatu, svoje názory a postoje.“

Nevíte, z jaké strany to přiletí 

Horký také zkritizoval současnou společenskou náladu: „Žijeme v naprosto absurdní době. Pávek s Rakem, tedy Petr Pavel se Zdeňkem Svěrákem, konfidenti StB, si na předávání hudebních cen předávají metály! Došli jsme jako společnost úplně na scestí, jinak to nazvat nedokážu. S touto sortou Raků a Pávků fakt nechci mít nic společného. Proto se s takovými lidmi, ani s těmi, kdo jim tleskají a schvalují to, nedružím,“ vymezil se rázně Horký.

ParlamentníListy.cz se také zeptaly na výše uvedenou kauzu: „Co se týče vyšetřování, tak to trvá,“ potvrdil Horký. „Trestní oznámení je v běhu, jsem v předběžném šetření. Oni ale asi zjistili, že na mě nic nemají. Vždyť jsem tam ani neřekl nic špatného. Člověk však musí být dnes opravdu maximálně obezřetný, protože fakt nevíte, z jaké strany na vás něco přiletí.“

Navzdory této nepříjemnosti však Roman Horký neztrácí dobrou náladu: „Některé věci mě samozřejmě mrzí, je mi líto, že je tady taková nepřátelská atmosféra, že jsou na sebe lidi zlí a svým chováním vracejí tuto společnost zpátky do totality. Ale existují místa, kde na to člověk zapomene.“

Takovým místem jsou podle Horkého právě i koncerty: „Přijdou tam lidé, kteří nechtějí řešit politiku a mračit se na ty, co mají jiný názor. Vše se odehrává v příjemné a přítelské atmosféře. Vždyť hudba by měla lidi spojovat. A tak zvu všechny lidi dobré vůle, aby se nenechali ovlivnit konflikty, které se na nás valí z médií, a aby přišli za dobrou muzikou,“ vyzval čtenáře na závěr rozhovoru hudebník Roman Horký.