Českobratrská církev evangelická v Přešticích na jižním Plzeňsku přišla v roce 1974 o kostel i svoje sídlo. Areál v centru města byl zbourán a na tomto místě byly postaveny panelové domy. V současné době má své zázemí v rodinném domku, kde je však stále živo. „Je všeobecně známé, že stát přispívá na platy v církvi, ale jen částečně. Ostatní si musíme sehnat,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jan Satke, farář zdejšího farního sboru.

Neměli jsme téměř nic a nic mít nebudeme

„Jen pro ilustraci – abyste o nás věděli, v naší církvi se můžeme brát, takže já jsem ženatý a mám čtyři děti,“ usmívá se. „Společnost se rozpadá a atomizuje, a tak se snažíme lidi trochu sjednotit, nabídnout zázemí třeba maminkám s dětmi, připravujeme každoroční tábory pro mládež. To vše je docela finančně náročné a peněz moc nemáme. Obávám se, že po restitucích to bude ještě horší…“

Českobratrská církev evangelická má v naší republice celkem 250 farností. „Každá je samostatná, pracuje jako klasické občanské sdružení,“ pokračuje Satke. „Na naši činnost bychom měli mít ročně 300 000 korun, a to je téměř nepředstavitelná částka. A to se ani časem nezmění, naopak. Co se týká odluky státu od církve, u nás v Praze vznikne centrální fond, do kterého půjdou všechny peníze, které se získají od státu. Když si spočtete farnosti, tak to nebude vůbec žádný business. Dokonce se obávám, že bude ještě hůře než nyní. Jediná možnost by snad byly daňové asignace, ale to je asi zatím politicky neprůchodné. Takže my dole v regionech, jako malé organizace, budeme stále obracet každou korunu a bez pomoci okolí to bude téměř likvidační…. I v nedávné historii jsme mnoho neměli a lepší to určitě nebude.“

• SLEDUJEME téma: Miliardy pro církve

Bez spolupráce nebude budoucnost

Českobratrskou církev evangelickou v Přešticích si nemůže vynachválit manažerka místní akční skupiny Aktivios Hana Bouchnerová. „Spolupracujeme na řadě konkrétních akcí v našem regionu. V našem uskupení jsou také další neziskovky, ale i společnosti a obce. Všichni dohromady se snažíme sehnat nějakou korunu pro podporu památek nebo spolkový či kulturní život. Jde to těžko a nemyslete si, že se jedná o miliony korun! Každých několik desítek tisíc je znát. S panem farářem je vždycky bezvadná spolupráce – oni pomáhají nejen svým farníkům, ale všem, kdo potřebují pomoci nebo poradit – od mládeže přes matky s dětmi až po důchodce. Na vesnicích a malých městech to ostatně ani jinak nejde.“

Jan Satke pro ParlamentníListy.cz dodává: „Znám spoustu báječných lidí, se kterými se dá domluvit, kteří nám pomohou a my zase jim. Plánujeme společně připravit naučnou stezku svatého Vojtěcha a také rozšířit služby pro seniory. Pro mnohé lidi je přínosem, že se vůbec potkají a mohou si popovídat a sdělit si své starosti a problémy, případně najít nějaká řešení. Když jste doma zavřen u televize s nekonečnými seriály, tak úplně ztratíte kontakt s běžným životem…“