Pro dnešek se redakci svěřil se svým osudem pan Jirka z východočeských Pardubic. „Dělám to proto, že jsem chtěl, aby si lidi dali pozor," sdělil. Jeho příběh začíná zhruba před deseti lety a hlavní zápletkou byla klukovská jízda načerno. Jak to tak bývá, mladík na dluh zapomněl, respektive ho ignoroval. Stejně tak nepřebíral úřední poštu, nemluvil s právníkem, nehovořil s dopravním podnikem. Dluh se nakonec vyšplhal na téměř deset tisíc korun.

„Už si přesně nepamatuji, kolik se za jízdenku platilo, ale byl to opravdu pakatel, pár korun. Vím, že to byla hloupost, ale na učňák jezdili načerno všichni. Nikdo neplatil za lístky, dělali jsme to tak, že jsme si půjčovali měsíční kupón a překrývali fotky. Jeden ho měl, ostatní jezdili na něj. Když tedy revizor chytil jeho, řekl, že ho zapomněl a do pár dnů se šel prokázat. Jenže já tehdy neměl ani jedno ani druhé. Po pár letech se dluh vyšplhal na neskutečných deset tisíc korun, což jsou pro mě dodneška hrozně veliký peníze," prozrazuje náš pardubický čtenář.

Jeho životní story naštěstí skončilo šťastně. „Nechal jsem si všechny účtenky o zaplacení, všechny doklady, to se prý musí, takže jsem bez dluhů, mám všechno uhrazený, ale za takovou blbost jsem zaplatil pěkně vysokou cenu," doplnil.

Podobných příběhů je ovšem mnohem víc.

V rámci pátrání našly ParlamentníListy.cz i následující. A televizní Bakaláři ho zjevně točit nebudou.

„Dlužila jsem 2.500 + náklady exekutorovi 2.000, abych to zaplatila. Bylo to asi za šest týdnů po platebním rozkazu od právníka. Jako zaplatila jsem to, ale svou blbostí jsem musela platit toho exekutora. No blbka, no, bylo mi 19. Ale určitě právníkovi zavolejte, že to uhradíte, a nejlepší je si sypat na hlavu popel. Pokuste se z něho dostat, jestli to už nepředal exekutorům. A hlavně si nechte ústřižky. Mě dva měsíce po splacení přišla složenka znovu na 4.500, že jsem neuhradila dluh a znovu náklady na exekutora. Tak jsem se s nimi složitě dohadovala, a dokazovala, že to uhrazené mám. To zkoušejí, protože vědí, že lidi jsou pitomý a účtenky si neschovávají…“

Již v roce 2011 přitom Tomio Okamura vystoupil proti tehdejší praxi exekutorů, jejichž problematické fígle za ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila rozbujely do šílených rozměrů.