Přečetl jste knihu Petra Hájka Smrt v sametu? Jak ji hodnotíte?

Knihu Petra Hájka považuji za pozoruhodnou, téměř za povinnou četbu pro každého, koho zajímá náš svět, jakkoli s autorem v mnohém nesouhlasím. Od autora se liším základním světonázorem. Nemohu akceptovat – jako svůj pohled – jeho víru v katolickou doktrínu, ze které v této knize tak významným způsobem vychází.

Myslím, že je třeba udělat už i jeden krok dále. Je na čase skončit s nekritizovatelností náboženských doktrín s argumentem, že církve za komunismu trpěly. Za prvé, netrpěly jen církve a trpěli i lidé, kteří nezastávali žádnou náboženskou doktrínu. Za druhé, ani brutální útlak za komunismu není žádným posvěcením správnosti těch či oněch názorů. Za třetí, křesťanství bylo významným zdrojem hodnot, na kterých stojí dnešní svět, resp. ta jeho část, kterou obýváme my. Na tyto hodnoty nemá církev monopol a není jejich výlučným zdrojem. K obhajobě desatera (zkratkovitě řečeno) není nutné věřit v tu či onu náboženskou doktrínu. Stačí elementární lidská pokora před světem i přírodou, respekt k tomu, že je něco, co náš život přesahuje, něco, co objevujeme při každodenním kontaktu s dalšími lidmi, něco, co je elementárním prvkem „člověčenství“, něco, co je zárukou (a podmínkou) přežití lidského rodu. Nazvat toto náboženstvím je možné, ale je to velká extenze významu tohoto slova.

Nicméně, Hájkovou knihu považuji za přínosné číst a v mnohém se z ní poučit za předpokladu, že se od této její polohy umíme oprostit. Kniha je skvěle napsána a je nemilosrdnou politologickou a sociologickou kritikou současného postmoderního, postdemokratického, postpolitického  světa a jeho hlavních protagonistů. Autorovu kritiku historické role Václava Havla (nikoli všechny Hájkovy, v této souvislosti použité expresivní a nadsazené výrazy) v podstatě sdílím.

Knihu k přečtení velmi doporučuji.