Hlouček šesti osob bílé pleti vypadal uprostřed Chanova dost podezřele. Přišli sem pěšky a s batohy na zádech, z každého koukala karimatka. Zastavili se a rozhlížejí se. Nebýt v sídlišti, které je opředeno zkazkami o ghettu nejhoršího ražení, nebylo by to nic divného. Že právě „normální“ chování, navíc neromských příslušníků, je zde cosi neočekávatelného, potvrzují i policisté. Jejich vůz u partičky zastaví. Nic se sice neděje, ale i příslušníci bezpečnosti jsou zvědaví.

„Zajímá mě účel jejich cesty,“ přiznává jeden z nich. „Náš kolega tady učí na vysoké škole, proto jsme se rozhodli udělat výlet do Mostu a podívat se i sem,“ vysvětluje jedna z žen. Všichni jsou vysokoškoláci. Přijeli z Prahy. „To je to tady nějaký skanzen?“ vznáší rétorickou otázku druhý muž v uniformě. „Ostatní jezdí do Prahy na orloj, tak my sem,“ usmívá se jedna z turistek.

O Hněvíně v romském ghettu

„Proč se ten hrad jmenuje Hněvín?“ ptá se jeden z Pražáků na původ názvu architektonické památky, dominantu města, na kterou je i z chánovského sídliště dobře vidět. „Přiznám se, že nevím,“ přemýšlí vysokoškolský pedagog, který tlupu mezi romskou komunitu přivedl a k Mostu má pedagogickou vazbu.

„Myslím, že jeden z rodu Hrabišiců, kteří jej v určité době vlastnili, se jmenoval Hněva,“ vměšuje se do hovoru redaktorská dvojice ParlamentníchListů.cz, která shodou okolností přijela do lokality sbírat podklady pro reportáž. „A víte, že ten hrad, na který koukáte, je přitom replika toho, který vznikl někdy asi v devátém století našeho letopočtu?“ doplňuje. Udiveně zdvihá obočí i sám pedagog, který do Mostu jezdí učit na zdejší školu.  „Původní stavba byla zbořená myslím někdy po třicetileté válce. To, co vidíte teď, je replika, rekonstrukce prvotní podoby hradu někdy ze začátku minulého století,“ dodává redaktorka. Pro návštěvníky ze středních Čech je to informace stejně zajímavá a nečekaná jako fakt, že Chanov vůbec nepůsobí tak, jak to vypadá z televize. „Ono se o něm mluví jako o nějakém obrovském sídlišti, až jde člověku mráz po zádech, a přitom je to pár domů,“ říká jeden z nich.

Hlavně ať jejich dojmy o Mostě nezůstanou u Chanova, shodují se redaktorka s policistou. „Ještě se chystáme k přesunutému kostelu a z věže se podívat na napouštěné jezero Most,“ říká naštěstí jejich průvodce.

Skeptický muž zákona

Z Chanova odcházejí v poklidu a beze strachu. „Mají štěstí, že jsou tu dopoledne,. To je tu liduprázdno. Ale jak by přišli odpoledne kolem třetí, hned by kolem nich byl hlouček tři sta lidí,“ podotýká policista. „Teď ještě spí, ale jak se tu cokoliv šustne, hned se tu shromáždí kolem děti, dospělí,  že ani nemůžeme projít,“ popisuje standardní rys sídliště policista. „Máte štěstí, že jste tu tak brzy. Měli jste teda odvahu,“ říká jim ještě. Parta se ještě rozhlédne a opět si to pěšky štráduje ke koridoru, který odděluje sídliště od statutárního města.