„Koupím za málo peněz hezké věci. Nechce se mi utrácet za věci, které za chvíli ztratí funkčnost. Taky se člověku mění vkus. Nechci dávat peníze za něco, co se mi za pár let nemusí líbit,“ vysvětluje 55letý Jiří z Ostravy. „Celý život nakupuji v sekáčích a obecně ve slevách. Ušetřím si takto hodně peněz. Koupil jsem teď v Megasekáči v Ostravě krásnou zateplenou bundu,“ dodal spokojeně. A u mnohých zákazníků nejde jen o koupi za dobrou cenu, dívají se i na ekologickou stránku byznysu.  

Z obchodů tak odcházejí stovky spokojených zákazníků. Jenže s prodejci už to tak slavné není. V médiích se sice objevily zprávy, jak teď lidé budou šetřit a proto zamíří za zbožím z druhé ruky, ovšem tak jednoduché to není. „To si myslí každý. Není to pravda. Ano lidé šetří a právě tím si méně obměňují šatník, takže jde méně zboží do oběhu. Lidi nejvíce slyší na slevy a na nějaké prodejní akce. Co se týká drahého zboží, i na tom šetří, i když je to zboží použité,“ popsal Jaroslav Sládek, šéf Megasekáče v Ostravě.

Žádná hitparáda. Dřív si lidé chtěli udělat radost…

Zlom cítili prodejci od října. „Každý řekne, dobrý super, budeme nakupovat v sekáči. Není to pravda. Někdy mám pocit, že už lidi ani neslyší na akce. Nemám jednu prodejnu, mám jich více. Co se znám i s lidmi z oboru, říkají všichni to samé. Ceny stoupají i co se týká zboží, které dovážíme. Lidově řečeno, žádná hitparáda. Lidé si rozmýšlejí, jestli tu věc opravdu potřebují, nebo ne. Dřív si lidé chtěli udělat radost, teď už jen přemýšlejí, jestli danou věc potřebují,“ popsal Sládek.

Megasekáč v Ostravě

Náklady samozřejmě stouply secondhandům úplně stejně jako všem ostatním. „Je jedno, jestli tu prodávám rohlíky, housky nebo provozuju secondhand. Všechno se zdražuje. Náklady stoupají, zisk klesá a starosti přibývají,“ uvedl Sládek. „Je to koloběh. I lidi směrem na západ od nás začínají šetřit. Lidi už si neobměňují šatník tak často,“ dodal.
  
A Sládek opravdu může hodnotit, tímto byznysem se zabývá 25 let. „Nikdy jsem nic podobného nezažil. Rád bych vám řekl, že lidi k nám začali více chodit a že jsme na vzestupu, ale není to tak. Starostí je spíš více. My nemůžeme zdražovat. To by už lidi nepřišli. Snad už se situace ustálí,“ zhodnotil.

Zájem je hlavně o zboží pro dospělé. Dětské výrobky na dračku moc nejdou. Čtyřicetiletý pan Aleš ale odcházel celkem spokojeně s taškou sportovního oblečení. K pravidelným zákazníkům sice nepatří, ale ostravskou nabídku pochvalovala i 16letá Karolína a 14letá Michaela.

Boom? Ten byl po revoluci

ParlamentníListy.cz prošly secondhandy ve Zlínském i v Moravskoslezském kraji. „Řekla bych, že jdou obchody hůř. Na odbyt jde hlavně sezónní zboží. Není pravda, jak jsem někde četla, že je to boom. Takové bylo období po revoluci,“ říká paní Lenka ze secondhandu v Novém Jičíně. „Možná to přijde. Ale zatím se mi zdá, že je to pořád stejné. Spíš obchody stagnují,“ dodává. 

Sekáč v Novém Jičíně

Jednu zkušenost můžeme přidat i z kraje Olomouckého. „Naše společnost je chráněná dílna. Jedna společnost je v Hranicích. Máme tady třídírnu, kde třídíme secondhand. Zaměstnáváme zdravotně handicapované občany, osoby s invalidním důchodem, matky samoživitelky nebo lidi, kteří mají problém najít práci. To je naše vize. Děláme různé akce. Posíláme část tržby mamince, která si potřebuje zaplatit řidičák, aby se mohla postarat o malého kluka. Minulý týden jsme podpořili domov důchodců, kde si chtějí koupit elektroskútr. Pomáhali jsme paní po autonehodě, která má malou holčičku. Nejsme vyloženě charitativní, ale podporujeme např. dětské domovy, nebo k nám jezdí domovy s klienty, kteří si sami vyberou, co chtějí nosit,“ popsala 

„Primárně prodáváme secondhandové zboží v našich prodejnách. Abychom byli trošku jiní, prodáváme i nové zboží, které má znehodnocené cedulky, za sekáčové ceny,“ podotýká Jana Simajchlová.

Sekáč v Hranicích na Moravě. Foto: Daniela Černá

I když padají tržby, doba nahrává secondhandům

V Hranicích na Moravě jsme zaznamenali i tento názor: „Známe se a podnikáme ve stejné oblasti a říkali jsme si, že kdyby byly tržby takové jako loni, byli bychom bohatí. Jenže všechno zdražilo. Čekali jsme, že před Vánocemi budou tržby větší. Myslím si, že po covidu k nám našlo cestu trochu více lidí,“ konstatovala Simajchlová.

Secondhand v Hranicích na Moravě. Foto: Daniela Černá

Doba podle Simajchlové nahrává secondhandům. Člověk půjde raději do sekáče než do drahého butiku.

„Včera jsem byla v Olympii v Brně. Před Vánocemi obchody poloprázdné. Ale i u nás padly tržby. I kdyby to stálo pár korun, tak lidi šetří, rozmýšlejí si, co koupí. Zvedl se prodej toho úplně nejlevnějšího. Máme několik úrovní kvality. Když všechny svetry stojí 39 korun, tak takový prodej se zvedl. Je zájem o to nejlevnější,“ uvedla.

„V Opavě máme nejkrásnější prodejnu. Prodávají se tam dražší značky a vím, že kupní síla tady je. Přijdou ženské z banky a nakoupí si. Ale to je jeden obchod, a máme jich šestnáct,“ podotkla. Upozornila, že lidi ani nejdou moc po značkách. Prostě koupí to, co je levné.

„Je to určitě náročné, zavedli jsme čidla na prodejně, držíme náklady na co nejnižší úrovni. Věřím, že se udržíme. Já vždycky říkám, co já? Já si práci vždycky najdu, ale co ti lidé, které zaměstnáváme, z nichž téměř každý má nějaké zdravotní omezení? Máme tu pána, který má 90% slepotu, má pět let do důchodu a nemá kam jít. U nás pere prádlo. Holky mu to roztřídí, a on u nás pere. Každému se snažíme práci přizpůsobit tak, aby ji zvládl,“ říká optimisticky.