„Jsem pravičák, který upřednostňuje země se silnými autoritativními lídry. Ostatně Tomáš Garrigue Masaryk byl také silný vůdce s neskutečnou autoritou. Tady to je v současnosti velmi smutné. Klasické strany jako ODS, ČSSD či KSČM bych nevolil. Věci veřejné také totálně zklamaly a nová uskupení, mezi nimiž bych asi vybíral, to budou mít kvůli nim s důvěrou o to těžší,“ zamýšlí se nad politickou situací před volbami šestatřicetiletý Petr D., jenž ale stojí mimo zdejší poměry. Nemůže volit. Sloužil ve francouzské cizinecké legii, kde může voják po třech letech dostat francouzské občanství, a to české mu proto zaniklo.

Armádní vizitka

Sedíme spolu v kavárně na okraji Prahy a na srozuměnou mi ukáže francouzský pas. Základní vojenská služba pro něj byla, jak sám říká, skvělou zkušeností a ne zabitým časem, za což ji někdy označovali jiní. Měl dobré velitele, mnohé se naučil a myslí si, že by měla být „základka“ znovu obnovena. „Dnešní mladí lidé znají play station, jsou často obtloustlí, nedokážou uznat autoritu, myslí si, že udělají maturitu a nad ně není, nedokážou si najít práci. Vojna byla závěr dospívání a učila k řádu. Mohla by být šest měsíců. Měsíc přijímač, pak výkon služby. Dost lidem by do života zavedla disciplínu a odpovědnost,“ říká pro ParlamentníListy.cz.

„Můj otec byl politický vězeň a od útlého dětství mě vychovával v nedůvěře ke komunistům,“ doplňuje. Prostě má pravičáctví v genech. V jedenadvaceti odjel do Francie, protože se chtěl stát profesionálem. V tuzemské armádě mu totiž v danou dobu nebyli schopni garantovat praxi v zahraničí. V Marseille prošel měsíčním výběrovým řízením, které se skládá ze tří různých testů. Zdravotních, fyzických a psychotestů. Po půlročním výcviku byl pak přidělen do druhého pěšího regimentu v Nimes. 

Ostatně služba v cizí armádě byla dříve považována za protizákonnou a člověk musel mít povolení Ministerstva obrany. K těmto faktům se vyjadřuje jasně, když vysvětluje: „Chtěl jsem si změnit život. Myslím, že v roce 2004 se konal takový soud s kamarádem a jeho advokát prohlásil, že posílat vojáka kvůli velezradě do vězení za to, že sloužil ve spojenecké armádě, je podobné, jako když komunisti v padesátých letech posílali letce, co za druhé světové války bojovali pod RAF v Anglii, do pracovních lágrů k Příbrami. S tím stoprocentně souhlasím. Tehdy se bojovalo proti společnému nepříteli stejně jako dnes. Skoro na všech misích ostatně bydlí Češi vedle francouzské cizinecké legie v jednom mezinárodním kempu. Sloužit u spojenců a pak se bát jet domů, to by byl holý nesmysl.“