Protlačit zákon o církevních restitucích byl podle úspěšného českého podnikatele Jiřího Zelenky z Mostu a mecenáše severočeského politického hnutí poslední hlavní cíl současné vlády. „Po tomhle se už může klidně rozpadnout. Jestli se pánbíčkářům vyplatí 150 miliard korun, tak to je pro mě absolutní tunel peněz,“ řekl ParlamentnímListům.cz doslova a předpověděl: „Důsledkem tohoto okradení bude, že do deseti let uvidíme definitivní likvidaci církve.“
- TÉMA: Miliardy pro církve
Utři nos! To je holt život, což ví i má babička
Pokud už se mají duchovním institucím navrátit majetky, pak ať je to jen to, co se vrátit dá. Prostě přebírat, ne darovat vše bez ladu a skladu. „Pokud se to prakticky vrátit nedá, protože na tom třeba stojí panelový dům nebo silnice, tak to se prostě nevrátí. Ale rozhodně ne ještě aby se dotovali penězi,“ říká striktně úspěšný byznysmen, který to polopaticky osvětluje na příkladu své vlastní podnikající babičky, která vlastnila obchod. „Přišli Sověti, osvobodili nás, o krámek přišla, nikdo jí nic nedal, ale to je život. Prostě se tak stalo. A to je i případ církve – jestli někdo přišel a té církvi to zabavil, tak je to to samé a prostě není možné někdy napravit křivdy zcela,“ je raz dva hotov s otázkou majetku církve.
Kdo zvedne ruku, je zločinec?
Křivdy podle něj nejde revanšovat jedna ku jedné. Proč by na to navíc měli doplatit současní lidé, ptá se. „Vůbec nechápu, proč by dnes měli obyčejní lidé dát víc než průměrný plat, aby vyplatili tuhle záležitost! Je to absolutní zlodějna této vlády!“ rozhořčuje se a dodává: „Ale jestli to je řízené, je to systém organizovaného zločinu, pak to samozřejmě udělají.“ Pokud prý totiž něco ovládá gangster, tak to pak vypadá tak jako u nás.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš