Před časem se o ubytovně ve Velebudicích v Mostě mluvilo v souvislosti s kauzou rodiny, která čítala kromě dvou nezaměstnaných rodičů úctyhodných devět dětí. Majitel ubytovny Vladimír Piroš jim neprodloužil smlouvu na bydlení. Příběh postavený tehdy mnohými médii jako ublížení početné rodině má podle jeho slov ale jiné pozadí. To se ale v době, kdy mnozí podnikavci těží ze státních doplatků na bydlení, prostě nehodí. Přitom například i ústecký koordinátor pro integraci podotýká, že podnikatelé v ubytovacích službách se logicky chovají tržně a chyba je spíš v nedokonalosti systému sociálních dávek. Nelze všechny noclehárny házet do jednoho smradlavého pytle.

O tyto důkazy v době pranýřování ubytoven nebyl zájem

Majitel ubytovny, čtyřiašedesátiletý Vladimír Piroš, má s novináři špatnou zkušenost, přestože jim nabízel, ať se přijdou osobně podívat, jak zde „dávkaři“ žijí. Dokonce nafotil bytové jednotky po odchodu těch, kterým neprodloužil smlouvu. O tyhle důkazy ale podle jeho slov v době pranýřování všech ubytoven neměl nikdo zájem. ParlamentnímListům.cz objasňuje druhou stranu mince celého systému.

„Oni aby dostali dávky na bydlení, musejí mít trvalé bydliště. Na to přišel nějaký inteligent v Parlamentu… Dřív to fungovalo tak, že prostě existoval seznam, který se poslal na město a radnice to odsouhlasila, já vystavil fakturu a obdržel jsem peníze. Jenže potom jsem musel všem zde udělat trvalé bydliště. Peníze jsou přiděleny jim, ale chodí tedy na účet můj. Jenomže když si to někdo nevyřídí nebo to převezme hotově, tak já nemám nic,“ objasňuje úskalí.