Zatímco většina řečníků se spíš spoléhala na běžný tón řeči, Svoboda přitvrdil a hřímal v sále. „První je dluh právního státu. Arogantní amnestie je ukázka toho, jak nemá vypadat právní stát. Není možné volit strany, které se proti amnestii nepostavily, které ji nezabránily a neodškodnily dopady. Mám obavu, že kdybychom volili tyto strany, volíme dopředu ty, kteří by se jen napakovali a spravedlnosti bychom se nedočkali,“ uvedl Svoboda s tím, že druhý dluh je podle něj dluh solidární společnosti.

Ten je podle Svobody založen na tom, že práva a povinnosti musí být rozdělené rovnoměrně. A to se v současné době neděje. „Třetí dluh, který vidím jako vážný, je dluh naší národní budoucnosti. Vymíráme, jsme staří. Dovolím si říct provokativní myšlenku: nechci, abychom do budoucna spoléhali na pracovité Ukrajince a Vietnamce. Naše povinnost je postavit rodinu do centra našeho zájmu. Je to podstatné. Proto prosazuji rodinné zdanění manželů,“ vysvětlil Svoboda.

Sociální protekce musí skončit

Svoboda se rozohnil také v souvislosti s tématikou podnikatelského prostředí v republice. „Největší problém je v tom, že celá ta neoliberální koncepce, která se realizuje, je vedle jak ta jedle. Nefunguje. Když se ptám podnikatelů, co potřebují, říkají: konečně neměňte pravidla ze dne na den,“ upozornil Svoboda. „Je tu i velký dluh sociální spravedlnosti ve smyslu sociální protekce. My nemůžeme nechat stranou hendikepované, rozvedené, samoživitelky. My nemůžeme nechat stranou ty, kterým většinová společnost netleská. Svět je bohatší, než je svět bohatých,“ doplnil vzletně.