Zaznamenala jsem informaci, že máte v úmyslu zorganizovat výstavu týkající se působení katolické církve u nás. Můžete tu zprávu upřesnit?

Ten nápad je úplně čerstvý, ale velmi mě nadchl, takže už ho rozvíjím. Měla by to být faktografická výstava zachycující působení římskokatolické církve na území českých historických zemí od prvopočátků až k dnešku. Příprava zabere několik měsíců času, protože shromáždit podklady a chronologicky je uspořádat bude vyžadovat tým odborných pracovníků. V první fázi, která už probíhá, konzultuji téma s historiky, abych mohla sestavit pracovní „nástřel“ scénáře. Je to trošku podobné jako příprava na napsání historického románu. Zásadní rozdíl je ale v tom, že při vytváření výstavy pracujete pouze s dokumenty a jejich svědectví nelze dotvářet fantazií.

Co bylo podnětem k tomu, aby nápad dostal konkrétní obrysy?

Už dlouho se věnuji problematice tzv. církevních restitucí. V květnu jsem zorganizovala odborný seminář, kde kromě právníků a ekonomů vystupovali také historici. Při poslechu jejich referátů jsem málem zapomněla na svou roli moderátorky, natolik mě ty příběhy fascinovaly. Uvědomila jsem si, že naše dějiny nejsou nahodilou skrumáží dočasných vítězství a dlouhodobých porážek, ale že něco zásadního přetrvává. I když je to průběžně překrýváno nánosy jiných výkladů, podle toho, kdo je u moci, nezmizelo to. Masaryk to nazýval smyslem českých dějin.

Když se ohlédnete na těch téměř dvanáct set let, tedy až k příchodu Cyrila a Metoděje, poznáte, že ta touha věřit srdcem a nikoliv pod důtkami nájezdníků, se nedala zničit. Představitelé katolické církve na každoročních poutích v Uherském Hradišti velebí zásluhy soluňských bratří, ale ani slovem se nezmíní o tom, že to byli právě jejich předchůdci a světští panovníci podřízení Římu, kteří se zasloužili o to, aby z původní mise Cyrila a Metoděje nezůstal kámen na kameni. Katolické církvi se podařilo celou tuto významnou etapu naší duchovní kultury do té míry vyhladit a falšovat, že dnes ji veřejnost prakticky nezná.