Beseda se uskutečnila bezprostředně po zhlédnutí dokumentu o syrském Rakká Město duchů a zúčastnilo se jí něco přes deset vesměs mladých lidí.

Pomoc téměř za miliardu

„V Sýrii je to náš největší projekt v historii v objemu tři čtvrtě miliardy ročně,“ sdělil na úvod Kocián. „Pomáháme desítkám tisíc lidí. Snažíme se přinášet a zprostředkovávat, pokud možno, nezaujaté informace. Většina mých kolegů, cizinců, tedy našich syrských spolupracovníků, se snaží mít od věci trochu odstup, což je v tak složité situaci, jako je válka, ne vždy jednoduché, ale pro nás velmi potřebné. Pomáháme a máme pomáhat bez ohledu, co si o tom politicky myslíme,“ popsal působení organizace.

Situace v Sýrii je podle Kociána určitě lepší. „Islámský stát byl vyhnán z Rakky masivním bombardováním, které zapříčinilo obrovské utrpení obyvatelstva. Město je teď hromada trosek. Byl jsem tam naposledy v červenci. Zemřely tam tisíce civilistů, kteří byli drženi v podstatě jako živé štíty, protože v poslední fázi kampaně spojeneckých vojsk, bombardování a útoku kurdských vojsk a koaličních jednotek se z Rakky nedalo moc utéci a  situace byla podobná jako třeba v iráckém Mosulu, kde zemřelo podle odhadů až 40 000 obyvatel. V Rakká byl ten počet menší, ale je těžko hodnotit, co je lepší – jestli ten šílený život pod IS, nebo ještě destruktivnější bombardování a ničení, které toto město poznamenalo na minimálně roky,“ konstatoval Kocián. „Z mého pohledu klidu střední Evropy je jasně život bez IS lepší a vyhlídka je jednoznačně pozitivnější, ale já jsem si neprošel tím, čím si prošli místní obyvatelé, a ne všichni na to mají stejný názor. Mluvil jsem i s pár lidmi, kteří se nebáli říci, že to bylo pro ně horší než IS,“ překvapil přítomné vedoucí mise.

Válka ještě nekončí – odvody rekrutů pokračují

Dotaz mladíka poté zněl: „Jak vidíte směřování Sýrie do budoucna a budou mít ti lidé vůbec naději, když bojovali proti Asadovi, se vrátit?“

„Nedávno jsem mluvil s kolegou, který na těch seznamech byl jenom proto, že emigroval do Turecka a zúčastnil se některých demonstrací. Říká, že se nemůže vrátit, má strach z toho, že bude perzekvovaný. Řada lidí, kteří se nemohou vrátit, má strach z toho, že budou naverbováni do armády. Válka neskončila, i když se tu mluví o tom, že je hotovo. Přes určité uklidnění hlavně v oblasti Irdíbu a pak částečně na východě země tak země je ve válečném stavu. Armáda rekrutuje, ztratila obrovské množství vojáků, takže nyní bere ročníky 1984 až 1986, to znamená lidi, kterým je přes třicet,“ informoval Kocián.

Hodně lidí se nevrací z politických důvodů. To jsou největší motivy zůstávat v zahraničí. „Pár lidí se vrací. Není to veliké množství, přestože propaganda hovoří o tom, že válka skončila a vracejí se stovky tisíc lidí, tak to není úplně pravda,“ překvapil opět Kocián. „Čísla OSN sice hovoří o stovkách tisíců navrátivších se, ovšem v ten samý moment, například v roce 2017, se vrátilo 200 000 lidí, ale 700 000 lidí muselo utéci ze svých domovů. V roce 2018 jsou čísla 300 000 tisíc návrat a kolem 700 000 lidí utíkajících. Konflikt, byť v menší intenzitě, pokračuje, nutí lidi se vystěhovávat a přemísťovat se. Jsou uzavřeni v Sýrii. Pro ty šťastnější, kterým se podařilo utéci za hranice, je situace snazší, ale pro řadu lidí návrat nepřichází v úvahu.“

Sektářský konflikt

„Co se týká budoucnosti Sýrie, tak vám to nedokážu po těch zvratech říci,“ přiznal se Kocián. „Abychom strategicky plánovali, tak nás samozřejmě zajímá politický i společenský vývoj. Byť se v tom pracuje s experty, tak prognóza je jiná, protože se tam ukazují věci, že jsou jinak, nebo se změní v tom, že do ‚hry‘ vstoupí další aktér, který do té doby nebyl známý. Společnost je nicméně rozdělená. Konflikt nabýval aspektu sektářské války,“ vysvětloval Kocián. „Sunnité se šíity, respektive alavity, se dostali do ostrého sporu. Část emigrace je sunnitská a ta má velké výhrady vůči politicky dominantní menšině. Asad a jeho rodina jsou alavité. Situace je zapeklitá, není příliš politická vůle ke změnám, protože Asad se cítí být na koni a velmi pravděpodobně válku ze své strany dotáhne do úspěšného konce,“ realisticky konstatoval Kocián. 

Myšlenka IS není podle vedoucího mise Člověka v tísni nijak nová, „…radikální islamismus má v tomto světě podhoubí. Velmi jednoduše dokáže mobilizovat lidi ve společnosti, která nemá svobodu. Bezpečí alespoň pro řadu lidí tam panovat nebude, alespoň pro ty, kteří mohou být spojeni s tou revolucí. Znám z řady vyprávění, že se letité spory o půdu nebo mezi rodinami, které byly po generace v nepřátelství, a klany, jak je známe z vyprávění o krevní mstě, tak teď se řeší tak, že se řekne – to je revolucionář, kritizoval Asada. Člověk zmizí a problém je vyřešen,“ popsal údajný stav Tomáš Kocián. 

Neradostná budoucnost

„Ekonomická prosperita také tu zemi nečeká. Odhady škod jsou v řádech stovek miliard dolarů. Ta země se nepostaví na nohy během pár let. Je paradoxní, třeba v kurdském Kobani, které bylo ze dvou třetin zničeno, a já tam teď jezdím, tak prakticky tam nevidíte stopy po válce. Rekonstrukce může probíhat poměrně rychle, ale rekonstrukce vztahů lidské společnosti, to bude na dlouho.“

„Oblast je stále pod kontrolou radikálních islamistů, přestože ne všichni lidé, kteří to území obývají, jsou radikální islamisté. Nicméně moc tam drží skupiny, které se hlásí k radikálnímu islamismu. To je provincie Idlíb, která byla nedávno předmětem diskuse mezi Ruskem, Íránem a Tureckem. Tam pravděpodobně došlo ke krátkodobé dohodě, že tam bude klid. Každopádně Idlíb je jednou z posledních bašt opozice, která se v průběhu války hodně zvrátila, z poměrně neideologických sociálních protestů se radikalizovali. Umírnění v radikálním prostředí, jako je válka, odpadají, umírají nebo se odstěhovávají. Takže nyní můžeme mluvit o radikální opozici,“ vysvětloval Kocián a pokračoval: „Oblast hostí zhruba tři miliony lidí. Nikdo z nich nechce do teritoria pod správu režimu. Politicky tato opozice ale nenabízí žádnou alternativu. Radikální islamismus není alternativou vůči asadovské politice. Je to tam složité, protože oblast je plná lidí, z nichž dost žije v kempech, je obydlen každý dům, každý příbytek, kde se dá přebývat. Pomoc tam proudí přes Turecko.“

Pomoc přísně výběrová

K aktivitám Člověka v tísni řekl: „My pomáháme různými způsoby, především v potravinové bezpečnosti. Tedy zajišťujeme potraviny, orientujeme se jenom na vdovy a jejich děti. Ze začátku jsme měli kritéria pro výběr opravdu sofistikovaná. Ale protože potřebných je tolik, tak jsme to museli zúžit na nejpotřebnější a dáváme pomoc pouze matkám s dětmi. Což možná nemusí být úplně fér vůči některým rodinám, které jsou na tom úplně špatně, ale tak to je, nemůžeme pomoci úplně všem. Pomáháme financovat školy, aby děti chodily do škol. Opravujeme, respektive pomáháme místním s opravou infrastruktury, především jde o dodávky pitné vody a sanitační úklid, což je třeba úklid odpadů. Díky tomu se tu nešíří nemoci. To děláme v Idlíbu. Pak pracujeme v Rakká. Třetím rokem se snažíme pomáhat i na územích, která jsou pod kontrolou Damašku. Tam nás důsledně odmítají,“ posteskl si Kocián. „I přes asistenci nebo snahu pomoct české ambasády se nám nedaří tam registrovat. Často jsme obviňováni, že jsme jenom proopoziční. Já si o Asadovi nemyslím vůbec nic hezkého, nicméně o opozičnících také ne. Na té straně potřeby asi nejsou tak velké, protože tam stát do jisté míry nějak fungoval. Na rozdíl od toho, kde zkolaboval celý systém a řídí to tam fousáči, radikální islamisté, tak to nefunguje ani zdaleka jako na vládních územích. Ale tam jsme tedy persona non grata.“

„Spolupracujete i s dalšími organizacemi?“ zněla otázka mladé dívky. Ke koordinaci pomoci podle Kociána musí docházet. „To funguje zkrze OSN. Každý sektor, ať již v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, potravinové bezpečnosti a další, tak se všichni aktéři domlouvají, kdo co pokrývá, kde jsou potřeby. Instituce, které nám dávají peníze, což jsou primárně britská a americká vláda, Evropská komise, německá vláda, švýcarská vláda, ti všichni tlačí na to, abychom byli součástí této koordinace. Člověk v tísni v této oblasti patří do první ligy a je vnímaný jako jeden z důležitých aktérů,“ pochválil se. 

Problematičtí Kurdové aneb Turci mají pravdu…

Další dotaz se týkal Kurdů, o kterých se v poslední době příliš nemluví. „Často se hovoří o tom, že Idlíb je posledním opozičním územím,“ odpověděl Kocián. „Kurdové v zásadě mají autonomii. Damašek tam nemá vliv, je tam několik dohod o tom, jak se Kurdové starají o ropná pole, dodávají ropu do Damašku a mají z toho nějaký podíl. Politicky je řízená a definovaná Kurdskou stranou pracujících, PKK. Tedy Turci mají pravdu, když říkají, že YPG nebo politická sekce je řízená PKK. Je to tak. Vše je řízeno ideologií, která je směsicí marxismu a feminismu,“ připomněl kurdského vůdce Kocián. „Takže tam na všech úřadech zažívám poměrně vtipné historky, kdy kromě prezidenta je tam třeba viceprezidentkou nějaká paní, často nezkušená holčina, která tam je jenom proto, aby bylo vidět, že tam mají muže a ženu. Je to zvláštní hra, na kterou náš svět docela skočil. Prostě se jim mediální prezentace docela povedla,“ pochválil Kurdy Kocián.

Je to podle něj svobodný režim, který nabízí další alternativu směrem k prosperitě a budoucnosti Sýrie. „Stejně tak jako kritici asadovského režimu, tak mizí kritici YPG nebo kurdských kroků. Je to prostě země rozdělená válkou a jiný názor se tam moc neakceptuje. Kurdové po svých zkušenostech s arabskými sousedy aplikují politiku etnických čistek. Já sám jsem měl docela velký problém s kurdskými představiteli, když jsem jeden den mluvil s uprchlíky z Aleppa, Rakky a Kobane a pak z jedné oblasti, kde je skupina vesnic, kde žilo dohromady asi 20 000 Arabů. Pěkné vesničky, ale byly úplně prázdné. Kurdové jen konstatovali, že jsou arabské. Mluvil jsem s nějakou uprchlicí, která říkala, že už je ve škole tři roky s osmi dětmi a že nemůže domů a že je právě z této oblasti. Druhý den si mne pozvali vyšetřovatelé kurdských tajných služeb, proč jsem se na to ptal a proč hledám ty uprchlíky,“ dal k dobru jednu svoji živou vzpomínku Kocián.

„Prostě nic není ideální. Na druhou stranu na obranu Kurdů musím říci, že je to nejumírněnější skupina v Sýrii a pro nás nejvíc akceptovatelná. Prostě je nejsnadnější se s nimi domluvit.“

Dotaz další mladé dívky zněl, jak se rozdávají potraviny. Kocián na to opověděl: „My nepracujeme v uprchlických táborech, ale ve vesnicích a ve spolupráci s místní radou nebo úřadem identifikujeme případy, které odpovídají našim výběrovým kritériím. Není to úplně jednoduché, v každé situaci je skupina lidí, kteří se to snaží ovlivnit, kteří se na tom snaží vydělat a pomoc zneužít. Hodně často se setkáváme se snahou o manipulaci, přivedení příbuzných, odklon k vojenským skupinám, ale máme nastaveny mechanismy, kterými tato rizika snižujeme. To, že nám tam někdo dá falešný podpis, to neovlivníte. Jinak my nedáváme jídlo, fyzické balíky s jídlem.“ Většina pomoci jde podle vedoucího mise Tomáše Kociána v Sýrii formou potravinových lístků. Lidé pak chodí do obchodů, „se kterými máme smlouvy a kupují si přesně, co potřebují. Nevýhoda klasického balíku je ta, že vám někdo dá tři litry oleje, pět kilo cukru, deset kilo čočky a deset kilo mouky a vy třeba čočku nejíte a nechcete ji. Tak se to pak zbytečně rozprodává za daleko menší cenu na bazarech. Do balíků navíc můžete zabalit jen trvanlivé věci, takže nemáte přístup k čerstvým potravinám. A odpadá vám rozvažování, skladování a podobně. Volíme tedy efektivnější formu pomoci, která navíc podporuje místní trh. Ať již produkci, nebo obchod. Tím, že nezaplavujeme trh zbožím z Turecka, ale snažíme se podpořit místní ekonomiku,“ konstatoval Kocián.

Rusové zabodovali

Ohledně historického Aleppa Kocián uvedl: „Já do něj nemám přístup, protože je na vládním území. Byl jsem tam naposledy v roce 2013, kdy bylo již částečně rozbombardováno staré tržiště. Řada památek, mešity, knihovna, archiv byly zničeny. Starobylá, několik tisíc let stará pevnost zůstala, ale byla poničená. Centrum, kde probíhaly hlavní boje a protínala je bojová linie, bylo hodně poničené. Naši syrští kolegové tam jezdí na víkend a říkají, že to tam zase začíná vzkvétat, že je tam rušno a město začíná žít. Mám tedy radost, že se to tam začíná oživovat, ale máme málo informací, jak se tam žije, jak byli pronásledováni třeba v té opoziční části, kterou pak částečně evakuovali.  Neslyšel jsem, že by tam docházelo k silným perzekucím, hlavně po obsazení v roce 2016. Přestože nejsem ani trochu přítel ruské politiky obecně a ruského působení v Sýrii, tak musím říci fakt, že Rusové tam působili hodně pozitivně a drželi jak republikánské gardy, tak syrskou armádu a Hizballáh od toho, aby se mstili a masově rabovali nebo zabíjeli,“ překvapil mnohé Kocián.

Kšefty s památkami aneb fake-news á la IS

A Palmýra? „Ta byla dvakrát dobyta Islámským státem. Části byly poničené. Zajímavá věc je, o které se vůbec nemluví, že v řadě případů to ničení památek bylo nafejkované, prostě IS odbouchli plastiky, a to natočili. Protože oni ty originály prodávali. To je velmi drahé a zajímavé zboží na světovém trhu. A jen tak to zničit, tak takoví tupci nebyli. V řadě případů, co mi říkal kolega archeolog, se ty památky ve světě poté objevily. Což byl tedy důkaz, že nebyly zničeny, že šlo jen o kopie. Prostě vytvořili repliku a někde ji odbouchli. Samozřejmě velké struktury ničili, ale když se bavíme o menších artefaktech, sochách a podobně. To se týkalo také Iráku,“ vysvětlil na závěr besedy Tomáš Kocián.