Za výraznými českými osobnostmi se pro materiál do svého „Dokumentu pro lidi“ vydaly dvě mladé režisérky Alžběta Hrabicová a Liliana Mikhnevich. Ne všechno se jim však do filozoficko-sociologické eseje o snaze pojmenovat současnou společnost vešlo. Kupříkladu zamyšlení sociologa Jana Kellera, co s člověkem mohou udělat peníze, nebo filozofa Erazima Koháka o konzumu.

„Já se snažím nemoralizovat a myslím, že v těch předmoderních společnostech se lidi nehonili za penězi z řady důvodů, třeba i jen proto, že někteří z nich věřili, že jsou také jiné hodnoty. V těch tradičních poststředověkých a předtržních společnostech se sice nehonili za penězi, ale dřeli jako koně od rána do večera většinou v nějaké rolnické usedlosti,“ připomíná sociolog Jan Keller.

Peníze jsou cennější než cokoli, co si za ně lze koupit

A dodává, že svým způsobem je méně vyčerpávající honit se za penězi. „Jenomže když jste se živili v zemědělské usedlosti, tak jste měli určité limity. Věděli jste, že toho víc nesníte, protože jste vyráběli nebo pěstovali něco, co mělo hlavně svou užitnou hodnotu. Buď jste to tedy snědli, nebo jste to vyměnili za něco jiného,“ pokračuje Jan Keller.

Na rozdíl od toho, co si lidé vyprodukovali, spočívá záludnost peněz v tom, že v podstatě žádnou užitnou hodnotu nemají. „Dá se jimi topit, nebo se dají použít na záchodě, ale pro takové využití jsou lepší materiály. Peníze však mají směnnou hodnotu. To znamená, že jsou vlastně cennější než cokoli, co si za ně můžete koupit. Jsou vlastně neomezené a vás to svádí k tomu mít jich maximum, protože za ně můžete dostat maximum nejrůznějších možností,“ vysvětluje sociolog.

Zůstala mu jen miliarda eur, a tak skočil pod vlak

„Už německý filozof a sociolog Georg Simmel říkal, že peníze jsou cennější než všechno, co si za ně pořídíte, protože dokud si to nekoupíte, tak si za ně můžete ještě pořídit všechno ostatní. Když už ty peníze za něco vydáte, tak jste zrealizovali jednu možnost, a ty další jste si pro tu danou chvíli uzavřeli, pokud tedy nejste multimiliardář. Ale mít peníze je v podstatě pocit všemocnosti, protože za peníze si můžu koupit, co chci. A ten pocit se zřejmě pak degeneruje do nějaké psychické závislosti,“ upozorňuje Jan Keller.

A dokládá to na příběhu ze sousedního Německa, když tam před třemi-čtyřmi lety vrcholila krize. „Tehdy skočil pod vlak čtvrtý nebo pátý nejbohatší Němec, protože psychicky nevydržel to, že mu zbyla jen jedna miliarda eur. Zhroutil se z pocitu, že je naprostý žebrák, při vědomí toho, co měl předtím, si připadal jako poloviční bezdomovec. To znamená, že vlastnictví peněz je otázka psychiky a s člověkem to dělá věci, které už nemá pod kontrolou,“ konstatuje Jan Keller.

Pro nadnárodní korporace, které ovládají svět, je hrozbou spokojenost

Filozof a publicista Erazim Kohák přidává úvahu o konzumu, coby projevu vlastnictví peněz. „Tento svět dnes ovládá soustředěná ekonomická moc. Pro nadnárodní korporace, kterým jde jen o krátkodobou maximalizaci zisku, je hrozbou spokojenost. Člověk spokojený už si nejde nic koupit. Problémem ale je, že lidé jednají bezmyšlenkovitě,“ tvrdí Erazim Kohák.

Podle něj by stačilo, kdyby si většina lidí jen vážně položila otázku, zda vůbec potřebují auto. „Já ho nemám, tak mohu takhle hovořit. Kdyby se lidé začali zamýšlet, proč to nebo ono potřebují... Mně položil jeden kolega otázku, jak můžu žít s takovým starým mobilem, vždyť mi ho nebude nikdo závidět. No a já jsem mu mohl po pravdě odpovědět, že docela snadno. Protože ten mobil dělá všechno, co od něj chci,“ ilustruje filozof Erazim Kohák na příkladu, co žene mnohé lidi za dalšími nákupy a další spotřebou.

• Názory Jana Kellera a Erazima Koháka ke zhlédnutí ZDE