„Sprostý útok rakouských sudetů na pomník vyhnání Čechů v Plzni dějiny nezmění. Tito lháři by měli pohledět na fotografie vyhnaných. Nebyli to pouze čeští úřednici, nýbrž v drtivé většině celé české rodiny rolníků, dělníků, učitelů a všech dalších obyvatel pohraničí,“ řekl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz předseda vlivné okresní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jiří Jaroš.

„Rakouští sudeti popírají i starší dějiny osídlení československého pohraničí, kde žil zhruba jeden milion Čechů. Z nich asi čtvrtina byla vyhnána ihned po Mnichovu a ostatní zbyli v zabraném reichu a byli zbaveni všech občanských práv. Přitom způsob vyhnání Čechů z pohraničí po Mnichovu vyděsil dokonce i chladné Angličany. Kvůli tomu přijel do Prahy sám londýnský starosta Harry Twyford s humanitární pomocí českým vyhnancům! Jeho fotografii si mohou rakouští lháři prohlédnout v knize Hnědá bestie, vydané roku 1945 v Brně. Tam jsou také otřesné fotografie zavražděných českých četníků a vyhnaných civilních Čechů se skrovným majetečkem na ručních vozících,“ říká Jaroš, který má v ČSBS na starosti mimo jiné i historii odboje a v minulosti vedl vítězně několik soudů s potomky nacistické sudetoněmecké šlechty, kteří žádali po prohrané válce navrácení jejich zabaveného majetku.

Český ČSBS proto chce příští rok odhalit v Plzni památník oněm 250 000 Čechům, kteří na podzim roku 1938 utekli před vraždícími Němci a Rakušany do českého vnitrozemí. Má na něm být mimo jiné vyobrazen reliéf s obrysy hranic Československa před a po Mnichovské dohodě.

Mají máslo na hlavě a přesto stále lžou

„Mnichovský diktát vyhnal násilně, krvavě a s mnoha vraždami tisíce českých rodin. Nás odbojáře nemůže nechat sprosťárna rakouských sudetů nečinnými. Za Český svaz bojovníků za svobodu protestujeme proti sprostému útoku na chystaný plzeňský pomník a na nehorázné lži o Mnichovském diktátu,“ přidal se na Jarošovu stranu další exponent ČSBS a zároveň zástupce Československé obce legionářské Jan Kux z Brna. Podle válečných veteránů by pomníky, jako ten chystaný v Plzni, měly být na mnoha dalších místech naší republiky, aby bylo jednou provždy jasno o sudetském lhaní o vyhnání Čechů. „Krvavá historie sudetských ordnerů a tzv. freikorpsu, což bylo 70.000 paravojenských zločinců, spadajících pod Benešovy dekrety, sama vyvrací lži rakouských landsmannschaftů. Ti vraždili i nevinné ženy a děti. Dále byly sudetské zločiny vyhnání Čechů po Mnichovu odsouzeny norimberským soudem,“ upozornil ParlamentníListy.cz šéf brněnské organizace ČSBS Milan Fryčka.

Argumenty odbojářů potvrzuje také výzkum historika Vladimíra Marka. Ten mj. ve své knize Příběhy starých batteldresů zveřejnil vzpomínky válečného veterána od afrického Tobruku a francouzského Dunkerque, rodáka ze severočeského Duchcova Vladimíra Hlavatého. Ten pocházel z chudé rodiny - otec krejčí, pět dětí - a už před rokem 1938 si všichni užili od sudeťáků řady šikan i přímého ohrožení na životech. „Po Mnichovu jsme všichni museli utéct s poloprázdným kufříkem do Prahy,“ vzpomínal válečný hrdina Hlavatý. A takových příběhu existují statisíce - stejně jako fotky z vyhnání Čechů, z nichž některé doslova obletěly celý svět, když se dostaly i do prestižních britských a amerických médií. Paradoxně si nedávno některé z nich „přivlastnili“ právě tzv. sudetští Němci a vydávali je za důkazy svého údajného utrpení po roce 1945.

Ani po čtyřech generací neztratili svou nenávist

Pobouření veteránů způsobilo prohlášení tzv. sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku (SLÖ), které ostře kritizovalo plány na zřízení plzeňského památníku 250 tisícům Čechů, kteří po mnichovské dohodě z roku 1938 utekli ze sudetských oblastí okupovaných Německem. Podle těchto po válce odsunutých vlastizrádců se ale jednalo jen o pár českých úředníků, kteří nebyli vyhnáni, ale jen „přesídlili zpátky do svých oblastí”, protože prý „pozbyli své správní povinnosti”. Mnichovským diktátem se podle rakouské organizace odsunutých vlastizrádců jen „napravila“ historická chyba, kterou byl podle nich samotný vznik svobodného Československa. Takové je tvrzení tzv. sudetských Němců ještě 68 let po skončení 2. světové války, resp. 75 let od jejího začátku. To se počítá od vyhlášení války mezi Německem a Maďarskem na jedné straně a Československem na straně druhé, které vyhlásila exilová československá vláda v Londýně během 2. světové války. Stanovila tehdy počátek nepřátelství právě od data vzniku Německem vyzbrojeného sudetského freikorpsu, tedy 17. září 1938.

Spojenci sudetů jsou i „čeští“ politici

Současná protičeská provokace přitom není jedinou současnou snahou tzv. sudetských Němců vymazat důkazy své zrady na vlastní zemi. Před několika lety stejní rakouští vysídlenci dokonce způsobili mezinárodní skandál, když žádali demisi celé české vlády za to, že si válečný veterán od Dunkerque, nedávno zemřelý plukovník Jan Horal, dal ve svém (sic!) hotelu v Českém Krumlově instalovat pamětní desku s projevem Edvarda Beneše, ve kterém československý prezident už v roce 1945 varoval před návratem vlastizrádců a jejich snahou zničit český, resp. československý stát. A před rokem bývalý ministr obrany a exsenátor Alexandr Vondra provedl na přímou žádost mluvčího tzv. sudetských Němců Jana Šinágla ze Žebráku "čistku" v řadách vlasteneckých důstojníků Armády České republiky. Sám Šinágl navíc je nyní obžalován berounskými žalobci za popírání německé genocidy na českém národě, za což mu hrozí několikaleté vězení. Zastáncem tzv. sudetských Němců je dlouhodobě i Vondrův osobní přítel a neúspěšný uchazeč o prezidentský úřad Karel Schwarzenberg.