„Aktuálně si v případě například tuzemských jablek Česká republika s vlastní produkci vystačí z 50 % a v drůbeži z necelých 60 %,“ sdělil ParlamentnímListům.cz prezident Agrární komory Jan Doležal. „To je výrazný posun k horšímu. Ještě před pár lety se čísla pohybovala stabilně okolo 70–75 %.“

Ovocný sad. Foto: Andrea Novotná

ParlamentníListy.cz oslovily svůj zdroj z Ministerstva zemědělství. Ten potvrdil, že náklady zemědělských podniků se zvyšují o desítky až stovky procent. „Čeští zemědělci ale mají omezené možnosti promítat tyto náklady do cen. Mnoho z nich tak uvažuje, zda se jim chov hospodářských zvířat nebo pěstování některých plodin vyplatí,“ říká zdroj. „Kdyby se nakonec opravdu rozhodli masivně končit, bude to mít za následek vyšší dovoz potravin ze zahraničí, a tím pádem ještě vyšší nesoběstačnost Česka.“ Někteří zemědělci už skončili, podle našeho zdroje jde zatím o jednotky procent: „Pokud ale budou nepříznivé podmínky přetrvávat dál, může se to rychle zhoupnout k horšímu,“ varuje.

Viceprezident Agrární komory ČR a předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík ParlamentnímListům.cz potvrdil, že klesá hlavně produkce ovoce: „Celková výměra ovocných sadů v ČR zaznamenala v roce 2022 pokles o 580 ha na 15 419 ha, z toho produkční sady dosahují výměry 11 437 ha, což představuje meziroční pokles o 6,5 %. Za uplynulých 33 let bylo z naší krajiny bez náhrady vyklučeno 43 % ploch ovocných sadů. Důvodem klučení (odstraňování ovocných stromů pozn. red.) je špatná ekonomická situace českého ovocnářství, kdy se rentabilita pěstování ovoce stále snižuje,“ řekl Martin Ludvík. Zároveň odhadl, že po letošní kritické sezóně většina ovocnářů během zimy zlikviduje výraznější část svých ploch: „Předpokládáme, že to může být až o desetinu. V řeči čísel to znamená zhruba 1000 až 1500 ha ovocných sadů. To je opravdu hodně.“

Ovocný sad. Foto: Andrea Novotná

Vysoké náklady za energie mají prý i ten efekt, že ovocnáři se obávají vše skladovat v chladírnách. Část úrody minulý rok tedy ani nesklidili. „Obchodní řetězce také platí českým pěstitelům nízké výkupní ceny nebo raději dovážejí levnější plodiny ze zahraničí,“ popsal předseda Ovocnářské unie neblahý trend, o kterém ParlamentníListy.cz již také informovaly.

Co se týče třeba jablek, podle Ovocnářské unie se jich k nám dováží 40 až 50 % právě ze zahraničí. „Přitom bychom měli mít v produkci jablek až 80% soběstačnost,“ vysvětluje Martin Ludvík a dodává, že „dovozová jablka jsou oproti českým většinou levnější, i když podle dat je patrné, že dlouhodobý vývoj farmářské ceny za kilogram jablek mírně stoupá. Teď se pohybuje kolem 14 Kč bez DPH, kdežto cena spotřebitelská stoupá prudkým tempem a přibližuje se i na rozmezí od 28 do 33 Kč.“ 

Kromě ceny však za dovoz jablek ze zahraničí, především pak z Polska, může i mezinárodní situace: „Kvůli ekonomickým sankcím proti Rusku musí polští pěstitelé jablek, kteří jablka hodně vyváželi právě do Ruska, hledat nová odbytiště. A toho využily zahraniční obchodní řetězce u nás k tomu, že snížily výkupní cenu těchto jablek,“ vysvětluje ParlamentnímListům.cz Martin Ludvík.

Kvůli nízkým výkupním cenám řada pěstitelů proto letos přistoupila k samosběrům. Lidé si mohli kilogram jablek sklidit za zhruba deset korun. I tak ale mnoho tun ovoce shnilo na stromech, přesné údaje o velikosti sklizně ale zatím Ludvík nemá.

S problémy se potýká i živočišná výroba. Zemědělec Josef D., který se věnuje chovu skotu ParlamentnímListům.cz řekl, že Česká republika s produkcí hovězího a mléka zatím vydrží, je to ale na hraně: „Pokud jde o výkupní ceny mléka, mohu to srovnat se sousedním Německem, kde jsou výkupní ceny litru mléka o 2,50 Kč vyšší než v České republice. Řada českých zemědělců toho z ekonomických důvodů logicky využije,“ tvrdí zemědělec.

Vliv na růst spotřebitelských cen mají prý i náklady na krmivo. Například co se týče skotu, jako krmivo je užívána především kukuřice. „U ní se cena v roce 2020 pohybovala na úrovni 15 až 17 Kč za kilogram, dnes je to 55 až 60 kč za kilogram,“ říká Josef D. „Zdražily ale i pohonné hmoty. Bez těch se zemědělci také neobejdou. Jde to ruku v ruce. Jak jsem řekl, zatím si ještě vystačíme, ale produkce hovězího i mléka o jednotky procent klesá. Pokud to tak půjde dál, brzy budeme muset dovážet.“

Pokud jde o chov drůbeže, který má v Česku silnou tradici, oslovily ParlamentníListy.cz místopředsedu Českomoravské drůbežářské unie Zdeňka Mlázovského: „Mohu potvrdit, že náklady na chov drůbeže prudce rostou. Cenám dovozu čeští chovatelé nemohou konkurovat. V České republice je poměrně malý trh, který nekompromisně ovládají řetězce, jež stanovují cenu. A tak, i když čeští chovatelé drůbeže jsou schopni dodávat kvalitu, lidé dají často přednost levnému dovozu, ačkoli mnohdy není jasné, odkud zboží pochází a jakým výrobním procesem prošlo,“ vysvětluje Mlázovský. Vyšší cena českých produktů podle něj není způsobena tím, že čeští chovatelé dělají něco hůře, ale tím, „že státy, ze kterých se zboží dováží, mají vstřícnější dotační politiku vůči zemědělcům, ať už na evropské či národní úrovní. Mohou si tak dovolit vyvážet zboží za ceny, kterým čeští chovatelé nejsou schopni konkurovat.“

Drůbež. Foto: Andrea Novotná

Náklady prý v drůbežářském oboru narostly o desítky procent na krmivu a pohonných hmotách, a až o stovky procent na energiích. Chov drůbeže je přitom energeticky nejnáročnější a má největší objem spotřebovaného krmného obilí.

„Výkupní cena ale nijak nekopíruje tyto zvýšené vstupní náklady,“ říká Mlázovský. A dodává, že problém tkví v Bruselu: „Nejde jen o ty astronomické ceny krmných směsí a energií, ale také nerovné dotační podmínky v rámci EU, tlak na jejich snižování v Česku, tlak ochránců zvířat na chovatele a také obrovská administrativní zátěž.“

V tomto roce se ale speciálně u drůbeže může situace hodně měnit. Na chov a stav produkce bude mít totiž silný vliv ptačí chřipka, která se v posledních týdnech rozbujela v Česku, Německu i Nizozemsku. „Předpokládáme samozřejmě, že se to do čísel promítne, a nebude to nic hezkého. Zatím ale nemůžeme odhadovat nebo dělat předčasné závěry,“ říká Mlázovský.

Podle Českomoravské drůbežářské unie by navíc do roku 2026 mělo dojít ke kompletním přestavbám technologií chovu u nosnic, což prý ale není reálné stihnout. „Čeští chovatelé žijí v turbulentní době s velkými výkyvy, která je pro zemědělství velmi náročná. Potřebují mít dostatek času na plánování, zástavy zvířat, investování a především stabilitu. Tato odpovědnost leží z velké části na politice, ať už v ČR, tak i v Bruselu.“

autor: Andrea Novotná