„Nevím, jak to říct slušně. Svět se asi zbláznil a my blázníme s ním. Tolik nesrozumitelných událostí a ztřeštěných nápadů ve všech i těch nejzapomenutějších koutech naší planety bylo tolik, že se tomu jednomu ani nechce věřit,“ předesílá v dnešním Rozjezdu politolog Zdeněk Zbořil. Kdyby to nebyly často nápady spíše tragické, než komické, anebo třeba jen tragikomické, jejichž následky jsou bída, utrpení živých i mrtvých, dokázali bychom se nad tím podle něj třeba i pousmát. „Ale nejde to, té lidské bídy je tolik, že o tom musíme umět přemýšlet. Zdůrazňuji, že se to musíme naučit, protože to nejde jako nějaká bouře, která se okolo nás přežene a někde v dálce se ztratí. To, že si to velká část naší populace neuvědomuje, ještě neznamená, že tomu tak není,“ dodává.

Na začátek komentuje u nás doma „zajímavý, trochu teatrálně scénovaný vstup pana prezidenta Pavla na Pražský hrad, který doprovázela dojemná radost několika českých herců a hereček, kteří se ještě nedávno hlásili k předvolebnímu heslu „S komunisty se nemluví!“ Zbořil připomíná, že osmaosmdesátiletý bard Zdeněk Svěrák vyzval, aby se na Hradě vyvětralo, protože tam přichází něco nového. „Bylo to, shodou okolností, téměř na den 80. výročí odchodu Klementa Gottwalda ze stejných míst. O skonu ‚prvního dělnického prezidenta‘ napsal tehdy své verše osmnáctiletý maturant, později básník, dramatik a český politik. Také on se soustředil na opuštěné prostory Pražského hradu, ale zůstával optimistou a doufal, že velký Klement Gottwald odsud neodejde a ‚do bitev půjde opět před řadami‘. Doufejme, že tomu snad bude tentokrát jinak,“ doplnil.

Odvolání Pekarové? Očekávané gesto

Skupina poslanců opozičních hnutí ANO a SPD sesbírala přes 80 podpisů k podání návrhu na odvolání předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové kvůli postupu jednání o snížené valorizaci penzí. „Je to očekávané gesto, ale paní předsedkyně PS se zády krytými nejvyšší autoritou Ústavního soudu a pětikoaliční nerozbornou jednotou to se svojí vrozenou elegancí, známou už i za hranicemi České republiky, jistě přežije. Konečně, jak tvrdí už v titulu jedné ze svých knih jí dobře známý Tomáš Halík, Co je bez chvění, není pevné. ‚Nevalorizovat‘, neboli snižovat, se mohou jen penze důchodcům, církevní dary se budou naopak ještě několik desetiletí zvyšovat, tj. ‚valorizovat‘,“ popsal.