Trvanlivost závazku z roku 1995 k zákazu ČSSD s KSČM na vládní úrovni tento týden pro ParlamentníListy.cz zopakoval místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek. „My říkáme stále totožné, tedy že neuvažujeme o koaličním vládnutí s komunisty. Dokážeme si představit menšinovou vládu s podporou dalších stran, to ale všechno souvisí s tím, jak bude vypadat model po volbách,“ zmínil Zaorálek v reakci na průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).
Kdyby se nyní konaly volby do sněmovny, vyhrála by je totiž podle nejnovějšího průzkumu CVVM se ziskem 32 a půl procenta hlasů ČSSD. Třetí KSČM by získala 15,5 procenta. Levice by tedy dohromady měla 48 procent hlasů, což není zrovna málo. Byla by tedy možná spolupráce mezi ČSSD a KSČM alespoň v otázce oživení socialismu?
Podle toho, co vyplynulo ze čtvrtečního semináře Masarykovy demokratické (dříve dělnické) akademie na téma svobody a budoucnosti society, tedy Socialismu pro 21. století, zřejmě ano. Zaorálek totiž jako jeden z panelistů diskuse přiznal, že ČSSD je ochotná a připravená k dialogu s KSČM nad tím, jak provést nejenom dílčí společenské změny, ale nastartovat i systémovou alternativu.
Levice se bude muset spojit
„Jsme svědky krize, a proto čím dál tím více lidí hledá alternativu,“ řekl Zaorálek, který zejména vyzdvihoval problém evropský, tedy to, že pokud bude nutné nějaké změny provést, tak se levice bude muset v Evropě spojit a začít provádět změny v evropském měřítku. ČSSD a už vůbec ne KSČM proto nemůže změny nastartovat sama, i když komunisté dnes přiznávají, že již nikdy by do budoucna nešli cestou revoluce. „Platformou pro spolupráci by měla být Evropa, a i debata o socialismu by měla mít evropský rozměr,“ zdůraznil k tomu na semináři Zaorálek.
Jak dále z diskuse vyplynulo, kapitalismus se skutečně již vyčerpává a spěje nejen v evropském měřítku ke svému konci.
Ideály mohou být prosazovány nesprávnými cestami
„Současné dominující společenské uspořádání není koncem dějin, proto je možné nejen jeho dílčí vylepšení, ale i kvalitativní, systémová změna,“ řekl k tomu pak Jiří Dolejš (KSČM). Právě on představil na půdě Masarykovy demokratické akademie materiál, jenž připravilo Centrum strategických a teoretických studií KSČM..
Podle Dolejše nový projekt Socialismu pro 21. století vychází ze zkušenosti ze ztroskotání minulého pokusu a z poučení, že ideály mohou být prosazovány i nesprávnými cestami.
„Předstupněm Socialismu pro 21. století je sociální stát, tlumící společenské nerovnosti a urovnávající svými opatřeními cestu budoucímu socialistickému vývoji,“ vysvětlil později Dolejš pro ParlamentníListy.cz. Co by to podle něj ale v praxi znamenalo? Třeba to, že se již KSČM nechce znovu ucházet o vládu jedné strany a že již nepůjde ani monopolem vlastnictví. „Chceme ale překonat monopol soukromého sektoru a prosadit vlastnickou pluralitu,“ vysvětlil k tomu Dolejš.
Ostatně i to zmínil ve své prezentaci na čtvrteční přednášce. Na to pak reagovali zástupci ČSSD slovy, že takovéto postoje přijímají jen a jen pozitivně. Socialisté kvitovali také to, že si zástupci KSČM v ohledu chápání starého modelu socialismu sypají popel na hlavu a to hlavně za to, že byly neschopné vládnoucí garnitury.
Heller: Při dělbě práce jsme si byli rovní a někteří rovnější...
„My v té minulosti vidíme hlavní příčinu systémových vad to, že při dělbě práce jsme si všichni byli rovní a někteří rovnější. Že pokud jde o reálný výkon vlastnických funkcí, tak tady byla třída řídícího aparátu, která vznikla z těch, kteří byli profesionálně z funkce dělníků vytaženi na funkce řízení, a z nich se vytvořil určitý vlastnický aspekt. Oni byli více vlastníky, než třeba dělníci v továrnách. Ti do toho mohli mluvit jen velmi málo a už vůbec ne do té roviny centrální. A tam je třeba tu samosprávu dotáhnout,“ vysvětlil pak k tomu pracovník Centra strategických a teoretických studií KSČM Josef Heller, který je pro změnu podepsán pod konkurenčním materiálem na stejné téma.
„Chceme–li něco změnit, pak je třeba změnit funkci aktivně jednajícího vlastníka a funkce odborné, tedy funkce neřídícího pracovníka,“ dodal pak k tomu Heller.
„Já to chápu jako text, který je vstřícný k sociální demokracii a popravdě to činí ten dialog snazší. Ta neradikálnost činí totiž snadnější debatu s KSČM. Materiálu však chybí radikálnost, která by odpovídala té historické situaci, v níž se nacházíme. Ten text je totiž abstraktní, v situaci, která se děje kolem nás," zkritizoval ale o chvíli později materiál KSČM právě místopředseda ČSSD Zaorálek.
Marxovy teorie? To už je staré pojetí...
"Já si prostě nejsem jist tou terminologií socialismus a kapitalismus, tou Marxovou terminologií sociálně ekonomické formace – tedy socialismus a kapitalismus - vytvořenou před 150 lety. Řeknu k tomu jednu kacířskou věc. I ten Lenin v tom stadiu nejvyššího imperialismu byl z hlediska sledování dění o něco dále, než Marx. Což ale neznamená, že se dovolávám Lenina,“ zavtipkoval také Zaorálek. „Jsme svědky krize a krize politických elit. Právě proto by platformou pro spolupráci měla být Evropa,“ dodal na vysvělenou k tomu.
Zaorálek později v živé diskusi mezi početnými posluchači kromě jiného zmínil, že dá na grémiu strany návrh na postup strany ve věci sporných milostí, které udělil prezident Václav Klaus.
„Zítra tady v půl osmé ráno dám na stůl usnesení o Klausovi, o němž se pak budeme bavit,“ pronesl k tomu. Několika větami pak okomentoval i to, že máme vlastně prezidenta, který evropskou myšlenku a integritu neustále shazuje, ale Česko rozhodně stát stranou nemůže. Poukázal v této souvislosti také na to, že německý prezident Christian Wulff minulý týden odstoupil poté, co bylo zjištěno, že je zapleten do korupčního skandálu. V souvislosti s tím pak v živé diskusi posluchači volali nejen k pochodu lidí na Hrad, ale i na Strakovu akademii k tomu, aby se svrhla vláda. "Vláda je hlavně v rukách lidu," pokřikovali k tomu někteří členové sociálné demokracie, ale i mnozí komunisté.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová