„Občas se dostanu k antisemitistickým zprávám z Evropy. Můj soukromý názor je, že v prostředí vyostřeného nacionalismu a ultrapravičátství jsou vždy Židé biti. Během nepokojů v Kyjevě řekl tamní rabín, že my Židé se budeme snažit nechodit do ulic a zůstat doma. A tak to bylo vždycky. Je to dost bolestné. Sedmdesát let po válce se Židé bojí při nepokojích chodit na ulici, aby nebyli biti,“ říká po dlouhém zamyšlení Oded Breda. Je ředitelem jediného památníku a muzea mimo území Česka, který se zabývá historií Terezína a jeho rolí v nacistickém konečném řešení. ParlamentníListy.cz se za ním do Izraele vydaly.
V rozděleném kibucu
„My, přeživší ghetta Terezín a příbuzní a přátelé všech obyvatel ghetta, kteří nepřežili dobu holocaustu, kteří zahynuli v Terezíně či na cestě do některého z vyhlazovacích táborů, dnes 29. září 1969 pokládáme základní kámen pro knihovnu a muzeum k uctění jejich památky,“ píše se v zakládací listině Bejt Terezín. V přesném překladu Dům Terezín byl založen před pětačtyřiceti lety na území kibucu, tedy jakési zemědělské osady, Givat Chaim. Není bez zajímavosti, že ten se již dříve kvůli ideologickým svárům rozpadl na dvě části, protože jedna skupina „kibucníků“ dost sympatizovala s Josifem Stalinem.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský