Onehdy mi jeden známý říkal, kdo to je člověk s titulem MBA. Sáhodlouze jsem mu chtěl vysvětlit podstatu, ale on mne uzemnil velmi stručným: „Nechci paušalizovat, ale je to titul za peníze. Takže některý vykuk prostě ukazuje navenek lidem, že má prachy, aby si titul koupi. Což je ale z druhé strany rozhodně čistší a legálnější, než plzeňská práva…“

Rodiče zrazují od učňáků

„V době, kdy víc jak jindy platí, že řemeslo má zlaté dno, a takový obkladač má v Praze plat jako dobře zavedený právník, rodiče stále vidí v učňovském školství cosi podřadného,“ říká pro ParlamentniListy.cz zástupce ředitele pro odborný výcvik středního odborného učiliště elektrotechnického v Plzni Bohumír Sobota. „Doba šla strašně dopředu, kluk s učňovským listem už nechodí v umaštěných modrácích, operátor počítačově řízených strojů nenosí s sebou kladivo, kleště a olej na mazání, to už je historie.“

Přesto zájem z řad rodičů je téměř rovnající se nule. „Raději by měli kluka na střední škole, gymnáziu, dokonce i na vysoké škole, a přitom na druhé straně ví, že se bude trápit. Jako řemeslníka se o něj dnes firmy poperou a bude se mít vpravdě královsky. Může i do zahraničí, kamkoliv, jenže tohle neřekne ani rodina a bohužel ani základní škola,“ přidává se ředitel střední školy v Horní Bříze Karel Suda. „My jsme po letech opět zavedli obor kamnář. Zaplnili jsme třídu a myslím, že to bude k prospěchu všech.“

Hospodářská komora burcuje na poplach. Ročně se „do života“ dostává například jen několik učňů – kominíků. Přitom by  jich byly potřeba ročně desítky a desítky. Pro mnohé je to podřadná profese, špinavá práce. A takových příkladů jsou stovky. Regensburská obchodní a průmyslová komora vyhlásila program na vzdělávání a výměnu učňů ze západních Čech a Bavorska. Do projektu se zapojilo zatím jen minimum učilišť. V sousedním Německu rovněž potřebují manuální pracovníky a tak „loví“ i v Čechách. S minimálním výsledkem. Těch pár „nadšenců“ pozvolna odpadlo a snad i z důvodů nezájmu rodiny se vrátili zpátky do školních škamen, protože… “učení a ještě k tomu biflování němčiny je spousta práce“. Ač motivováni dobrou budoucností a finanční jistotou, rodinné zázemí jim podporu neposkytlo.

Stovky kuchtíků, pramálo kuchařů

„Snad každá druhá škola učí kuchaře,“ říká vedoucí učitel odborného výcviku Odborné školy výroby a služeb v Plzni Vít Kraus. „Bývalá zemědělská učiliště, stavební školy…, jenže položme si otázku, jakou dají svým absolventům odbornou úroveň. Ne každý má dobré zázemí a odborně fundované pedagogy. Někteří učí jen teoreticky a v kuchyni nikdy nebyli. Pak se nemůžeme divit, že řemeslo je tak zprofanované a říká se, že na kuchaře či cukráře může jít každý! Omyl. Firma pak vyučenci nechá jen mít nádobí, protože si nemůže dovolit, aby zkazil každé druhé jídlo.“