Demonstrace vycházela v podstatě z názorů poradkyně Lucie Fremlové, která ve své studii „Od segregace k inkluzi“ píše, že podle jejích rozhovorů s romskými dětmi jich 85 procent ze všech dotazovaných , které navštěvují britské školy, trpělo v rámci českého a slovenského vzdělávacího systému segregací.  Avšak to, že se mnoho romských dětí dostává do takzvaných speciálních tříd, oddělených od ostatních, není vždy projev rasismu vůči tomuto etniku. Myslí si to Romka Iveta Millerová, pocházející z mosteckého sídliště Chanov, představitelka tamní neziskové organizace Komunitní centrum Chánov.

Tohle našim dětem nepomůže. Naopak

Iveta Millerová má zcela odlišný názor oproti odborníkům, kteří apelují na zrušení speciálních praktických tříd pro Romy. „Možná je to tím, že oni nevidí úplně do těchto škol, do odborností a kompetencí samotných pedagogů. Jsem přesvědčená, že existují děti, které potřebují individuální přístup a individuální plán k samotnému studiu a pak není možné, aby se jim možnost speciální třídy upírala,“ říká Mostečanka. Proč má takový názor? „Už proto, že pedagog, který pracuje ve speciální škole, v takzvaných zvláštních třídách, opravdu musí vystudovat speciální pedagogiku, což znamená, že musí mít skutečně kompetenci a dostatečnou způsobilost k tomu, aby mohl s takovými dětmi pracovat – s těmi, které potřebují individuální přístup. Musí být tedy zdatnější než pedagog v běžné základní škole. To se úplně opomíjí, o tom se vůbec nemluví,“ objasňuje svůj postoj, který považuje za správná a přínosný pro romské děti.  

Romské děti podle jejích slov mají handicap, a to sociální. „Díky jiné výchově, malé slovní zásobě, výslovnosti – proto si neumím představit, kdo se těmto dětem bude věnovat, když budou potřebovat individuální přístup.“ V tomto směru potřebují zvláštní péči stejně jako dítě se zdravotním handicapem. „To je zapotřebí říci nahlas,“ podotýká Iveta Millerová.

Vivat pro přípravné třídy

Některým, romským žáčkům jistě pomůže jen srovnat krok v přípravné třídě běžné školy, která je jakýmsi „nultým ročníkem“, kde se školáci ještě neučí, ale na vstup do školy se připravují. „Ale jsou i děcka, která mnohem více potřebují onen individuální přístup, aby se ve společnosti integrovaly co do postavení – zorientovaly se v tom, co je úřad, co je základní škola a prostě další potřeby každého jedince,“ dodává Iveta Millerová. Uvědomuje si, že záleží na potřebnosti každé školy základní i speciální. „Znám speciální školy, které i přes své ´jiné´ zaměření učebních plánů ještě navíc vytvořily i přípravný ročník, protože chtějí mít jistotu, že dítě během dvou tří let zvládne handicap, který se zvládnout dá. Jiná stránka je pochopitelně finanční, s čímž školy dnes bohužel mají problém. Myslím si proto, že to mnohdy není o vůli a vedení managementu, ale o financích, kdy ne všechno může ředitel zvládat,“ doplňuje ještě k dalšímu úskalí, které obecně integraci provází. V Mostě dnes funguje jedenáct přípravných tříd, a to včetně chanovské základní školy.