Patří mezi ně i kriticky ohrožený vodní brouk potápník dvojčárý (Graphoderus bilineatus), který byl u nás ještě v 50. letech 20. století poměrně častý, zejména v rybníkářských oblastech. Vlivem navýšení živinové zátěže ve vodách, znečištění povrchových vod a především zintenzivnění rybníkářství došlo k jeho vyhynutí či ústupu v celé střední a západní Evropě. I proto je spolu s potápníkem širokým, který u nás již vyhynul, celoevropsky chráněn v rámci soustavy Natura 2000. Potápník dvojčárý je také zařazen v Bernské úmluvě o ochraně druhů a stanovišť, Červeném seznamu ohrožených druhů ČR a je také chráněn zákonem o ochraně přírody a krajiny. V roce 1996 byl potápník dvojčárý znovuobjeven na rybníku Vizír na Třeboňsku. Od té doby byl nalezen i na dalších lokalitách v okolí, většinou ale pouze jednotlivě.

Nyní tým vědců z Přírodovědecké fakulty JU a Biologického centra AV pod vedením Davida Boukala objevil silnou populaci potápníka dvojčárého na dvou tůních v pískovně Cep II u Suchdola nad Lužnicí na Třeboňsku. „Během našich výzkumů sledujeme osídlování nově vytvořených tůní, napodobujících dnes již téměř zaniklá prostředí v nivách neregulovaných řek, a porovnáváme jejich společenstva se staršími tůněmi a rybníky v okolí“, uvedl David Boukal.    

Kriticky ohrožený potápník dvojčárý (Graphoderus bilineatus). Foto: V. Kolář                                                                   

Pískovna Cep II se v posledních letech stala jakousi přírodní laboratoří, kde se díky spolupráci vědců, ochránců přírody a těžební firmy prolíná vědecký výzkum s ochranou přírody. Nový nález potápníka dvojčárého ukazuje, že pískovny nemusí sloužit jen k těžbě a rekreaci. Mohou v nich žít také ohrožené druhy vodních živočichů, které již z volné přírody téměř vymizely. Obě tůně s potápníkem dvojčárým vznikly uměle během rekultivace v letech 1997-1998, a následně byly ponechány přirozenému vývoji. Zůstaly bez ryb a vytvořila se v nich pestrá mozaika mělčin s rákosem a orobincem, hlubší vody s porosty rdestu a zaplavovaných břehů zarostlých ostřicemi, sítinou a rašeliníkem. To je ideální prostředí pro pestré společenstvo vodních bezobratlých a obojživelníků.

„Vzácné potápníky jsme objevili s pomocí tzv. živochytných pastí a všechny vypustili zpět do tůní. Doufáme, že se jedná o stabilní populaci, která se rozšíří i na další podobné lokality,“ dodává doktorand Vojtěch Kolář z Přírodovědecké fakulty JU a Biologického centra AV ČR, který se zaměřuje na studium vodních brouků.

„Jsme rádi, že rekultivace s vysokým zastoupením ploch ponechaných přirozené obnově, kterou na Cepu dlouhodobě preferujeme, přináší jednoznačně pozitivní výsledky v podobě výskytu ohrožených druhů. Moc nás také těší, že naše pískovna láká odborníky přírodovědce, díky jejichž práci se pak dozvídáme takto dobré zprávy,“ komentuje nález Kamila Botková, specialistka pro biodiverzitu ze společnosti Českomoravský štěrk.