Neomezovat úhrady těm soukromým poskytovatelům pobytových sociálních služeb, kteří nedostávají státní dotace na provoz těchto sociálních služeb, je reakce na závazek České republiky z roku 2020, a to na jednu z podmínek čerpání Plánu obnovy pro Českou republiku, konkrétně dosáhnout stabilního systému financování a umožnit přístup soukromým poskytovatelům.

Zdaleka však nejde o nový návrh. Již v letech 2017–2018 připravovala APSS ČR s tehdejší předsedkyní Výboru pro sociální politiku Radkou Maxovou obdobný návrh. V roce 2021 pak ke stejnému návrhu došly všechny kraje ve svém souhrnném dokumentu „Základní teze a návrhy změn v oblasti plánování a financování sociálních služeb v ČR“, který byl vydaný v květnu 2022.

„O tuto změnu usilujeme jako největší asociace v oblasti sociálních služeb již několik let. Jednak proto, aby se zavedl spravedlivý a transparentní systém, který je běžný v Evropě, ale který vidíme v České republice i u jiných veřejných služeb. Stát by měl hlavně kontrolovat kvalitu, zajišťovat dostupnost sociálních služeb a stanovovat podmínky jejich poskytování, a ne regulovat poskytovatele, kteří nejsou příjemci státní dotace,“ uvádí Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

Kde se může Česká republika inspirovat?

Systém, který známe i z řady západoevropských zemí, je nastaven tak, aby pro všechny, kteří chtějí poskytovat danou sociální službu, platila stejná pravidla, tj. naplňovat registrační podmínky a kritéria, standardy kvality, kvalifikační předpoklady odborných zaměstnanců apod. Pokud tito soukromí poskytovatelé nedostanou na svoji činnost a provoz státní dotace, pak je stát nemá omezovat dalšími regulačními mechanismy, zejména se to týká možností, jak na svou činnost získat finanční prostředky od svých uživatelů.