Problematiku myslivosti je totiž podle názoru Asociace soukromého zemědělství ČR třeba řešit systémově. Jako nejlepší možné východisko se proto do budoucna jeví zcela nový a moderní myslivecký zákon s plným respektem nejen k myslivcům, ale ke všem zúčastněným subjektům, v jejichž prostoru se myslivecky hospodaří, tedy k vlastníkům pozemků, zemědělcům a lesníkům. Důkazem jsou velká množství podnětů ohledně připravované novely z řady připomínkových míst napříč zainteresovanými organizacemi, které se ale vlastně jen nekoncepčně snaží napravit obecně nevyhovující stav.

Jednou z nejdůležitějších výzev je bezesporu zlepšení postavení vlastníků honebních pozemků, což je problém založený již v původním znění mysliveckého zákona a připravovaná novela se jím vůbec nezabývá. Na lesních i polních pozemcích se přitom dlouhodobě zvyšují škody způsobené zvěří, které již dosahují miliardových částek, jež jsou jen velmi obtížně vymahatelné. Ačkoli jde o škody na majetku vlastníků pozemků a také zemědělců či lesníků, nejsou tito reálně rovnoprávnými účastníky ve sporech s myslivci. V novele zákona proto musí být stanovena možnost nahlásit elektronicky evidenci všech vzniklých škod hned po jejich vzniku do otevřeného portálu s možností doplňování vývoje a konečného dořešení u každého takového hlášení.

Asociace soukromého zemědělství ČR opakovaně navrhovala nejen kvůli nutné regulaci stavů zvěře, ale také jako prevenci rizik škod způsobených zvěří a především z hlediska práva nakládat se svým majetkem, aby byl uživatel honitby povinen umožnit vlastníkům honebních pozemků výkon práva myslivosti na jejich pozemcích. Pokud nedojde mezi oběma stranami k dohodě, aby vlastník honebních pozemků měl možnost odlovu divokých prasat bez omezení a ostatní spárkaté zvěře podle schváleného plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. Tento návrh však Ministerstvo zemědělství neakceptovalo.

To kromě omezení možnosti regulovat stavy zvěře a škody touto zvěří způsobené mimo jiné také znamená nepřípustné zvýhodnění jedné vybrané skupiny osob ve spektru organizací působících ve venkovském prostoru, což opět ilustruje skutečnost, že mysliveckou legislativu je nutné změnit jako celek, neboť ta současná i připravovaná je stále postavena na již překonané filosofii lidové myslivosti.