Zhruba padesátičlenný tým pod vedením majora Ladislava Zajíčka si v Pyrenejích osvojil potřebné návyky pro létání v náročném prostředí. České hory nedosahují potřebných nadmořských výšek a vrcholky hor jsou navíc součástí chráněných krajinných oblastí. Vrtulníkáři si však tyto návyky potřebují osvojit a udržet zejména kvůli nasazení v operačních misích například v Afghánistánu, který je rovněž hornatý a dosahuje podobných hodnot nadmořské výšky.

„Piloti si zde vyzkoušeli nejen létání v mezních situacích, kdy motory ve vysokohorském prostředí při podstatně řidším vzduchu dosahují svého maxima, a na piloty jsou tak kladeny nejvyšší nároky. Jako velitel vidím přínos v tom, že tým táhne za jeden provaz, což je v reálném prostředí důležité. V České republice létáme v letových hladinách okolo 200 až 500 metrů nadmořské výšky, ovšem zde okolní hory poskytují až 3000 metrů. Takové podmínky u nás můžeme cvičit pouze na simulátorech,“ uvedl major Ladislav Zajíček.

Létání i v noci

Hlavními specifiky létání ve vysokých nadmořských výškách jsou řídký vzduch, horské vzdušné proudy, výkyvy teplot, nedostatek vhodných ploch pro přistání, nebezpečné povětrnostní jevy, které ovlivňují rozhodování pilota při provádění přistávacích manévrů a celkový průběh a bezpečnost letu. To vše přináší rizika, nicméně armádní piloti jsou cvičeni i na skutečné extrémy.

Letos se ve Francii podařilo například absolvovat noční lety (NVG) i přes značná hluková omezení, která na místě panují. Francouzská strana ale české armádě udělila povolení, a proto bylo možné vyzkoušet i vzlety, přistání, včetně přistávání v horském terénu za pomoci brýlí pro noční vidění.

Kvalitní technická příprava

Neméně důležitou součástí každého cvičení je pozemní personál, což jsou zejména technici, kteří každý den udržují techniku v chodu a dbají na všechny potřebné kontroly.

„Toto prostředí vyžaduje zvýšenou kontrolu čistoty listů rotoru, přístupů vzduchu k motorům, včetně filtrů a kontrolu pneumatik. Shodou okolností bylo potřeba u jednoho stroje vyměnit levou pneumatiku, protože došlo k proražení při přistání v nezpevněném terénu,“ uvedl major Marian Mráz, koordinátor příprav letecké techniky a údržby.

Fast rope

Zmíněný terén byl přínosem i pro potřeby výcviku záchranných činností pomocí vrtulníku. Kapitán Zbyněk Partsch cvičil slanění se z vrtulníku, záchranu osob, vytažení osob za užití jeřábů, ale také tzv. fast rope, tedy úkon, při kterém dochází k rychlému slanění za pomocí speciálního lana. Tento prvek se nově cvičí i u 22. základny vrtulníkového letectva.

Spolupráce s francouzskou základnou probíhá již řadu let a díky prostředí a ochotě spojenců patří čeští piloti ke světové špičce, což dokazujeme v rámci aliančních cvičení, ale i při nasazení či mentoringu v Afghánistánu.